Představa o tom, že struktury hmoty si nějak odpovídají bez ohledu na zvolené měřítko, tedy od kvarků až ke galaxiím, není nová; mohli bychom ji označit za ideu fraktálového vesmíru. Nicméně celý tento pojem obnáší ještě něco jiného.
Zajímavou vlastností fraktálových útvarů jsou také jejich dimenze, které nemusí být nemusí být vyjádřitelné celými čísly. Mandelbrot tuto vlastnost fraktálových útvarů dokonce přímo přenesl do kosmologie, když prohlásil, že galaxie jsou na úrovni hvězdokup rozloženy tak, aby vyplňovaly fraktál o dimenzi 1,23 a teprve ve větším měřítku se fraktální charakter setře.
(Zdroj: Timothy Ferris: Zpráva o stavu vesmíru, Aurora, Praha, 2000)
