Velmi zajímavý mi v lednové VTM-Science přišel materiál Roberta Čapka nazvaný Hollywodské pohádky. Článek popisuje triky, které deformují naše vnímání toho, co je "fyzikálně" možné. Autor se přitom nesoustředí ani tak na křiklavé případy třeba z vesmíru (hlasy ve vzduchoprázdnu apod.), ale na omyly, které se nám vnucují díky akčním filmům.
Jen stručně několik příkladů ze zmiňovaného velmi zajímavého článku:
Odražené střely nevytvářejí záblesky. Mohou se sice rozžhavit, ale rozhodně se nechovají jako prskavky.
Odlévání kulek na vlkodlaka se ve filmových záběrech téměř nikdy neprovádí ze stříbra. Používá se olovo, s nímž se jednodušeji manipuluje díky nižšímu bodu tání. Jak poznat, že zbraň na upíra či vlkodlaka ve skutečnosti není ze stříbra? Tekuté stříbro totiž musí rudě zářit, olovo nikoliv.
Sklem se proskakuje obtížně. Pokud hrdinové proskakují sklem, většinou je toto ve skutečnosti vyrobeno z cukru nebo ze speciálních plastů. V jiné verzi je sklo roztříštěno ne hrdinou, ale minináložemi odpálenými těsně před tím, než dojde ke kontaktu. Přežít proskok skleněným oknem se může podařit jen opravdu výjimečně.
Totéž, tedy značná výjimečnost, platí pro výbuchy automobilů. Rozhodující většina obětí havárií se bez podobné parády musí obejít.
Ostřelovači samozřejmě své oběti nevarují červenou tečkou laserového zaměřovače, stačí jim nitkový kříž.
Kulka nemá dostatek energie, aby svoji oběť prohodila výlohou. K výpočtu úplně stačí použít zákon zachování energie a zadat do něj hmotnost i rychlost kulky i její oběti. A tak dále.
