***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Alexej Archipov z charkovského Radioastronomického ústavu je přesvědčen o tom, že předměty pocházející od mimozemských civilizací bychom se mohli pokusit najít i přímo na Zemi.
Uvedená věta zní samozřejmě příšerně a šarlatánsky. Archipov ovšem na rozdíl od Dannikena netvrdí, že naši planetu navštívili kosmonauti (kteří navíc eventuálně nějak posunuli i vývoj zdejšího života atd.). Ukrajinskému vědci jde o to, že nějaké dílo mimozemské civilizace se mohlo na Zem dostat náhodou, coby „kosmický odpad“.
Archipov vychází nejprve z Drakeovy rovnice (samé neznámé :-)), kterou spočítá množství civilizací existující v naší Galaxii. Následně uvažuje, kolik částic může opustit původní planetární systém. Takové předměty pak mohou dorazit do naší vlastní soustavy a spadnout na Zemi nebo na Měsíc, kde bychom je mohli objevit. V některých případech mohou totiž průlet atmosférou i střet s povrchem i přežít tak, že bude identifikovatelný jejich „inteligentní“ původ.
Archipov (v analogii se Zemí) uvažuje, že vyspělé civilizace zpracovávají obrovské množství materiálu na spotřební předměty – nakonec třeba takto přemění i značnou část svého pásu asteroidů nebo obdobných objektů. Celkový Archipovův odhad je, že civilizace vyprodukuje 1,8 * 10 na 21 kg spotřebního materiálu, z čehož určitá část chtě nechtě zaplaví okolní vesmír.
Otázkou samozřejmě zůstává, jak takové předměty na Zemi hledat/najít. A jak je vůbec identifikovat? Třeba je máme přímo před očima, pouze nám to nedošlo. Poznali by lidé před 100 lety, že čip (navíc pořádně poškozený letem vesmírem, průletem atmosférou a tím, že na něj na cílové planetě např. několik milionů let pršelo) je nutně dílo inteligentních bytostí? Podezření by mohlo zavdat, pokud bychom nalezli třeba předmět s neobvyklým chemickým složením, nebo tvořený nějakými „divnými“ atomy.
Ať tak či onak, Archipov pokládá hledání podobných předmětů na Zemi za nadějnější než třeba projekt SETI…
Zdroj: Marcus Chown: Vesmír hned vedle, Granit, Praha, 2003
Poznámka: Kniha na první pohled působí poněkud pouťovým dojmem. Fakt, že autor je vědeckým poradcem New Scientistu a v předmluvě k českému vydání se o knize pochvalně vyjadřuje Jiří Grygar, je snad však jistou zárukou solidnosti.
