Misnerův vesmír je model globální geometrie, ve kterém je svět srolován jako válec. Lze si ho představit i jako sál ohraničený přední a zadní stěnou, přičemž obě stěny jsou ve skutečnosti totožné. Zajímavé je, že v takovém vesmíru by mělo být možné cestování časem a překonání rychlosti světla.
Richard Gott uvádí následující myšlenkový experiment: Pokud se v Misnerově vesmíru obě stěny navzájem přibližují a vesmír se smršťuje (poznámka: nepochopil jsem, zda je to další speciální podmínka, nebo zda takový vývoj vyplývá z definice Misnerova vesmíru jako takového), je možné pak neustále překračovat hranici a znovu vstupovat "druhými dveřmi".
Protože stěny se k sobě přibližují, každé opakování cyklu povede ke zisku dodatečné rychlosti vůči stěnám. Díky relativistickým efektům bude navíc platit, že čím větší rychlost, tím větší kontrakce délek. Vzdálenost se zkracuje a rychlost ještě více narůstá. Nakonec, ještě než se stěny sevřou, se našemu hrdinovi prý podaří procházet mezi stěnami rychlostí nekonečnou a "procházkář" vypadne z času.
V tu chvíli dojde k překročení tzv. Cauchyho horizontu (obdoba kužele absolutní minulosti a budoucnosti: oblast oddělující část časoprostoru, v níž mohou existovat stroje času, do oblastí, kde jsou nepřípustné) a cestě časem. Pozorovatel bude moci libovolně navštěvovat všechny události ve své minulosti, aniž by došlo k jakémukoliv sporu. (Podle jiné koncepce, kterou zastává např. Stephen Hawking, se však ještě předtím pozorovatel propadne do singularity a žádná cesta časem se neuskuteční.)
Zdroj: Richard Gott: Cestování časem v Einsteinově vesmíru, Argo a Dokořán, Praha, 2002
Poznámka: Náš vlastní vesmír téměř jistě není Misnerova typu. Gott jej uvádí pouze jako příklad takových modelů, které umožňují, nebo snad dokonce vyžadují, cestování časem. Misnerovu vesmíru by na rozdíl od toho našeho například odpovídalo "výplňové" vakuum se zápornou hustotou energie.
