Prohlídka Plynárenského muzea v pražské Michli ukáže zajímavou skutečnost: Téměř všechny současné elektrospotřebiče existovaly i ve variantě na plyn. Podobně jako doba kamenná předcházela bronzové, před vládou elektřiny zase trvala éra plynu. Plynová lampička mohla tehdy osvětlovat třeba i noční cestu cyklisty.
Plynové sporáky, průtokové ohřívače vody (karma) či kamna se dnes běžně používají (Plynárenské muzeum nám v tomto případě ovšem připomene, že původně byl využíván nikoliv zemní plyn, ale jedovatý svítiplyn – výroba svítiplynu byla v českých zemích definitivně ukončena až v roce 1996), plynové osvětlení ulic řady evropských měst je snad ještě také v paměti. Plyn však byl využíván třeba i pro provoz ledničky či automatické pračky. Další v řadě podobných výrobků je plynový mandl, žehličky či samovar na plyn. A viděli jste někdy třeba "předplacený" automat na mince, který vydal pouze určité množství plynu?
Plyn nacházel ještě v 1. polovině 20. století uplatnění nejenom v domácnostech, ale také v průmyslové sféře. Sloužil jako zdroj energie pro sklářské pece, uplatnil se i v hutnictví, ocelářství či při výrobě keramiky, v potravinářském průmyslu atd.
Samostatným odvětvím, kde plyn přežil až do dnešních dnů, jsou dopravní prostředky poháněné plynem. Konkurenci plynu zde představovala ani ne tak elektřina, ale spíše kapalná paliva (benzín, nafta). Plyn byl v průběhu 20. století nasazován především v době válečných střetů – a to samozřejmě těmi stranami, kterým se kapalných pohonných hmot zrovna nedostávalo. V průběhu druhé světové války jezdil autobus na svítiplyn vyráběný z českého uhlí také pražskými ulicemi.
Na konci 20. století se automobily na plynový pohon začaly objevovat jako standardní řešení. I zde se přešlo ze svítiplynu na plyn zemní nebo propan-butan.
Co se dopravy týče, nelze zapomenout na roli plynu jako plnidla balónů a vzducholodí. Létajících stroje byly většinou závislé pouze na síle a směru proudění větru, v muzeu lze však vidět model vzducholodi Francouze Giffarda plněné svítiplynem a řiditelné parním motorem. Nad Brnem se kdysi vznesla Haenleinova vzducholoď, kde svítiplyn sloužil nejen jako nosný, ale také jako pohonný plyn pro motor.
Na závěr popis plynové cyklistické lampy zmíněné v úvodu článku. Cyklista v tomto případě za sebou netáhl hadici ani nevezl tlakovou láhev. Acetylén se připravoval chemickou reakcí karbidu s vodou přímo na místě. Systém musel být značně sofistikovaný, karbid s vodou totiž reaguje poměrně bouřlivě s možností výbuchu (viz také související rčení "kape ti na karbid").
Zdroj informací: Průvodce Plynárenským muzeem (materiál společnosti Pražská plynárenská) a výklad během prohlídky muzea
Blíže o plynárenském muzeu viz
http://app.ppas.cz/frames.php?page=ospolecnosti&cast=7
