"Záhadologové" všeho druhu se s oblibou odvolávají na fenomén tzv. spečených hradeb prehistorických staveb. Tyto památky známe z Britských ostrovů, ale ve skromnější podobě i od nás – jeden takový objekt z halštatské (starší železné) doby nalezneme přímo nad pražskou Hostivařskou přehradou. Zeď, proměněná takto v kompaktní útvar, byla původně postavena z nasucho poskládaných kamenů, malta/beton nebyly v předřímské době používány.
Záhadologové tvrdí, že ke spečení hradeb bylo třeba obrovské teploty – a odtud je už jen krůček k mimozemšťanům či dávné znalosti zbraní hromadného ničení. Arthur Clarke ale provedl experiment, při které se mu spečení kamenů podařilo dosáhnout obyčejným dřevem.
Nejasnosti tím ale nekončí – na takový proces bylo třeba obrovské množství dřeva, takže tehdejší lidé by v takovém případě museli vykácet pořádný kus lesa. Jasné není ani to, jak/proč ke spečení zdiva došlo. V zásadě přicházejí v úvahu tři možnosti:
– Hradby byly spečeny požárem při dobyti místa
– Hradby byly spečeny majitelem – záměrně, aby se zvýšila jejich pevnost
– Spečené hradby jsou vedlejším důsledkem procesů, které zde probíhaly, hradba třeba současně sloužila jako stěna kováren apod.
Každopádně celému fenoménu zatím dobře nerozumíme…
Zdroj: Karel Drábek: Naučné stezky a trasy. Praha a Středočeský kraj a další
Podrobnosti
http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=215
