***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Přinášíme několik zajímavostí z knihy Stručné dějiny planety Země. Zaměříme se na samotné počátky naší planety.
První kontinenty mohly existovat už před 4,3 miliardami let. Na základě čeho se tak můžeme domnívat?
Dnes obsahují okraje světadílů vyplavené produkty zvětrávání – starší, než jsou samotné světadíly. Představa geologické evoluce přitom vznikla právě spolu s přesvědčením, že procesy probíhající v minulosti se nijak zásadně neliší od těch současných.
Ve velmi starých (3,6 miliardy let) australských pískovcích se podařilo najít zbytky zrn zirkonu staré snad až 4,3 miliardy let (datování podle radioaktivního rozpadu uranu na olovo).
Zirkony jsou dnes hojné v kontinentálních horninách, ale prakticky scházejí na dně oceánů. Z toho se usuzuje, že už před více než 4 miliardami let existovaly zárodky pozdějších pevnin. To je velmi zajímavé – na jiných nebeských těles totiž taková specialita, jako pevninská kůra, zjištěna téměř nebyla, minimálně neznáme nic na způsob pevninských desek.
První kontinenty ovšem zřejmě nebyly příliš velké a ani zvlášť stabilní. V té době totiž teprve vznikalo železné jádro planety – železo na povrchu se (tam, kde například došlo ke srážkám s nebeskými tělesy, výbuchům vulkánů apod.) začalo tavit a vlivem větší hustoty klesalo dolů do nitra Země.
Okolní horniny sice přitom nejspíš nebyly roztavené (to je další specialita železa oproti třeba křemenu – nižší bod tání), ale vzhledem k vysoké teplotě byly značně plastické. To znamená, že železo klesalo do nitra Země relativně „rychle“ – odhaduje se, že kapka o průměru jednoho kilometru protekla do středu za méně než milion let. Tento proces byl doprovázen uvolňováním značného množství energie – následkem čehož se povrch planety opět tavil.
I z tohoto důvodu lze těžko počítat s tím, že z doby nejstaršího období Země najdeme větší množství geologického záznamu – téměř všechny horniny se již mezitím stačily přeměnit.
Totéž pak platí pro tehdejší oceány. Pokud v nejstarším období vznikaly, nejspíše se zase opakovaně vypařily – spolu s eventuálním životem. Teprve když Země coby gravitační past vychytala většinu překážek ve své oběžné dráze a většina železa se shromáždila v jádru planety, mohla nastat klidnější období.
Mimochodem: Pokud je Země v souvislosti s existencí pevninských desek skutečně tak výjimečná, poněkud to zpochybňuje naše šance najít ve vesmíru ložiska surovin, která známe ze Země a jejichž výskyt je vázán právě na kontinenty. Překvapivé množství procesů, při kterých se suroviny koncentrují, závisí na existenci kapalné vody.
J. D. MacDougall: Stručné dějiny planety Země – kámen a život, oheň a led, Dokořán, Praha, 2004
