Taucherovo schéma vypadá následujícím způsobem. Jak známo, uhlík z mrtvých oceánských organismů zčásti padá ke dnu do hlubin, zde je skryt v sedimentech či v bezkyslíkatém prostředí jinak nadlouho vyřazen z koloběhu. Ostatně právě „pohřbívání“ uhlíku se uvádí i jako jedna z možných metod použitelných proti oteplování (např. jde o preferovanou metodu v Lovelockově knize Gaia vrací úder).
To, kolik uhlíku klesne opravdu do hlubin a kolik se naopak cestou různě rozloží, je sežráno a znovu zapojí do celého cyklu, závisí přirozeně na rychlosti pohybu směrem dolů. Méně viskózní moře umožní, aby v důsledku menšího mechanického odporu mrtvé zbytky organismů dolů padaly rychleji. Viskozita vody klesá s teplotou.
Z toho dle Tauchera vyplývá, že teplejší oceán způsobí rychlejší odčerpávání uhlíku a tím finálně zase pokles koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Máme před sebou tedy zápornou zpětnou vazbu, i když viskozita sama o sobě nedokáže nastolit rovnovážný stav. (Také těžko říct, jak jsou oba procesy vůči sobě navzájem rychlé.)
Tim Lenton z University of Exeter k práci dodává, že identifikuje vliv, který doposud není vůbec obsažen v klimatických modelech. Sám ovšem přidává další. Oteplující se oceán může znamenat více bouří. (Může – a stejně tak to může být naopak.) Toto „míchání“ bude znamenat, že uhlíkové zbytky se namelou na menší kousky, ty potom kvůli nižšímu relativnímu odporu budou ke dnu klesat pomaleji. Teplejší voda může proto fungovat i jako kladná zpětná vazba, která bude naopak dále zvyšovat obsah oxidu uhličitého v atmosféře.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Také člověka hned napadne jiný mechanismus – teplejší voda – menší rozpustnost CO2 – více CO2 do atmosféry (tedy kladná zpětná vazba).
– Je to všechno samozřejmě možné, rozhodně i zajímavé. Potíž je „jen“ v tom, že namísto hraní si s modely v laboratořích se zde vytvořilo další podivné apokalyptické náboženství s hříchy a odpustky (emisními povolenkami) atd. Ekonomické škody způsobené těmito politikami vidíme všude kolem sebe, od řepkových polí po účty za elektřinu. Přitom o nějakých testovatelných předpovědích si lze nechat jen zdát (vesměs se jen ex post zdůvodňuje, proč se – např. – neoteplilo, respektive že se stalo prostě něco jiného, než co vyplývalo z modelů).
