Jaký je vztah mezi kvantovým popisem a “objektivní realitou”? Současná diskuse, spojená např. se jmény Hawkinga a Penroseho, měla v minulosti předchůdce ve sporech mezi Einsteinem a kvantovými fyziky – ovšem jednotná v pohledu na realitu nebyla ani samotná kvantová fyzika.
Bohr přitom tvrdil, že neexistuje žádný kvantový svět, že celá kvantová fyzika je pouze výpočetní procedurou. “Formalismus je třeba pokládat za nástroj k získávání předpovědí statistického charakteru.” Dokonce prohlásil “není žádný kvantový svět, je jen abstraktní kvantově fyzikální popis.”
Z tohoto důvodu se prostě nemusíme zabývat třeba otázkou Schrodingerovy kočky a podobných paradoxů, jde jen o to, zda nám teorie umožní předvídat výsledky experimentů. Nemá smysl spekulovat o její vnitřní pravdivosti.
Heisenberg se naproti Bohrovi domníval, že popisovaný mikrosvět a děje tam probíhající jsou stejně reálné jako jevy našeho každodenního života (otázkou i v tom případě však zůstává, zda existují spíše fyzikální částice a nebo popisující matematické modely typu vlnových funkcí – to je ovšem až další rovina problému).
Pozitivistický Bohrův přístup dnes rozhodně vyznává třeba Hawking, proti němu stojí např. Penrose. Jejich debata je vlastně opakováním sporu (byť spíše skrytého a otevřeně nikdy nevzplanuvšího) Bohra a Heiseberga. Hawking v této souvislosti opět opakuje, že nevidí důvod abstraktně promýšlet, co vlastně je a co není reálné. Fyzika se má omezit na tvorbu testovatelných hypotéz.
Nicméně realisté proti tomu tvrdí, že to, co nás na světě skutečně zajímá a co je motivací vědy, není vnímatelnost, nýbrž pochopitelnost světa (a to je také vstupní psychologickou motivací vědce). Pozorovatelé nemají stejnou smyslovou zkušenost a stejné naměřené výsledky, ale jsou schopni stejného porozumění okolnímu světu.
Tím opět vyvstává otázka, zda je vlnová funkce něčím skutečným nebo pouze nástrojem popisu. Pro realisty dává taková otázka smysl a dokonce je dosti zásadní. Z toho důvodu realisté hůře nesou paradoxy typu "kočka" či EPR a spíše se snaží domýšlet a dodělávat současnou kvantovou mechaniku.
Zajímavou otázkou je v této souvislosti pak i vznikající superstrunová teorie aspirující na "teorii všeho". ta,ač v zásadě vychází z kvantové mechaniky, svědčí spíše o realistickém přístupu. Nakonec se domnívám, že se realistickému přístupu nelze ubránit – už proto, že kvantová fyzika má úzkou vazbu ke kosmologii. A zde se rozhodně ptáme "zda se to tak skutečně odehrálo", tj. představa Velkého třesku není z tohoto pohledu pouze otázkou výpočetních procedur.
Zdroj: John Polkinghorne: Kvantový svět, Aurora, Praha 2000
