Až naše Slunce ukončí život "normální" hvězdy, změní se nejprve v rudého obra. Přitom se rozepne až na současnou oběžnou dráhu Země. Přesto však současné scénáře většinou předpokládají, že naše planeta bude spíše sežehnuta než přímo pohlcena. Proč?
Odpovědí je, že Slunce, jak bude postupně "vypalovat" své palivo a přeměňovat je na chrlenou energii, ztratí část své hmotnosti. Proto bude méně přitahovat planety gravitací a ty se posunou na vzdálenější oběžné dráhy. Tudíž, ačkoliv se Slunce rozepne někam k současné oběžné dráze Země, naše planeta zřejmě nezmizí (byť bude sežehnuta). Merkur a Venuše však pohlcené budou. Slunce-rudý obr bude sice chladnější než dnes, ale díky jeho rozepnutí se dokonce někdy předpokládá, že by v této fázi mohlo dojít ke krátkému "oživení" útvarů jako Europa, které by nakrátko roztály (viz např. http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/4E1BBFE8FFB2F65DC1256E98004B60DB, kde se mimochodem předpokládá scénář, podle kterého bude Země rozpínajícím se Sluncem přímo pohlcena).
Zdroj: Bruce Balick a Adam Frank, Sceintific American české vydání, srpen 2005
Koncem rudého obra je bílý trpaslík, chladné těleso složené především ze zbytkového uhlíku. Na článku v Scientific American je zajímavé, že podle něj není fáze konce hvězd zdaleka tak známá/vysvětlená, jak by si člověk mohl myslet. Záhadnými objekty nejsou jen černé díry, ale i samotní rudí obři a planetární mlhoviny (které vzniknou z vnějších vrstev, když se rudý obr změní v rudého trpaslíka). Jednou z nejasností je tvar planetárních mlhovin, často všelijak nepravidelný (protáhlý, vejcovitý apod. – kulových mlhovin je jen zanedbatelná menšina). V mechanismu výkladu zřejmě najde své místo gravitační vliv okolních hvězd (většina viditelných hvězd je pravděpodobně ve skutečnosti dvojhvězdami) či silná magnetická pole v okolí hvězdy. Podrobnosti však dosud nejsou známy.
