pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
K události mělo dojít během posledního velkého bombardování asi 700 milionů let po vzniku planety. Rozbitý měsíc se nacházel přesně na tom správném místě, na tzv. Rocheově hranici, takže trosky pak namísto rozptýlení vytvořily nádherné prstence. (Rocheova hranice je nejnižší vzdálenost, pod níž by už těleso namísto spořádaného oběhu bylo roztrháno slapovými silami planety – Wikipedia
A proč tato situace nastala u Saturnu, ale ne u jiných velkých planet? Sebastien Charnoz z pařížské Diderotovy univerzity se domnívá, že pokud by další planety měly v době svého vzniku měsíce na Rocheově hranici, tyto dráhy by byly nestabilní a měsíce by se buď vzdalovaly, nebo dopadly na povrch. V případě Saturnu do hry ale vstoupila rychlá rotace této planety, která měsíc na hranici udržela po 700 milionů let – a proto má Saturn tak působivé prstence.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Pokud se podíváte na základní vzorečky pro výpočet Rocheovy meze, na rychlosti otáčení středového tělesa nijak bezprostředně nezávisí. Závisí ale na její hustotě/hmotnosti a totéž pro satelit.
– Snad srážka posunula měsíc těsně pod Rocheovu hranici a ten byl roztrhán? Nebo se rozpadl už srážkou?
