Kapalinou formující povrch Titanu je metan, dále možná i etan či různé směsi krátkých uhlovodíků.
Planetolog Alex Hayes z radarového týmu Cassini na Cornell University uvádí, že myšlenka jezer na Titanu je sice široce přijímána a nejlépe vysvětluje pozorované jevy, přesto však zůstává minimálně jeden problém: proč jsme zde nikdy nezaznamenali vlny? Na Zemi je prakticky veškerá větší vodní plocha nějak zčeřená, nejen větrem, ale třeba i kapkami deště. Titan je ovšem hladký až do rozlišení na milimetry. Přitom na Titanu rozhodně fouká vítr, některé útvary alespoň interpretujeme jako písečné duny. Titan má navíc gravitaci o velikosti jen 1/7 pozemské, takže místní jezero by se mělo rozbouřit mnohem snáze.
Jednou z možností je, že jezera jsou ve skutečnosti zmrzlá. To se ale zdá být nepravděpodobné, povrchové teploty na Titanu se pohybují vysoko nad bodem tání metanu. Podle druhé varianty zde povrch kapalin pokrývá nějaká dehtovitá látka, která pohyby tlumí (něco jako hodně viskózní olej na vodní hladině).
Hayes a jeho kolegové v časopisu Icarus ale přicházejí s jiným vysvětlením. Nejprve provedli simulaci. Vzali k úvahu viskozitu kapalných uhlovodíků, gravitaci Titanu a předpokládanou hustotu jeho atmosféry. Vyšlo jim, že ke zvlnění by měl stačit vánek o rychlosti asi 1-2 mph (cca 2-3 km za hodinu). Jenže zřejmě ani takový na Titanu nefouká.
Autoři výzkumu tvrdí, že když po roce 2004 sonda Cassini zkoumala severní polokouli Titanu, panovalo zde chladné období a atmosféra se sotva hýbala. Testovatelná předpověď říká, že roční období se ale mění cca od roku 2009 s tím, že v roce 2017 nastane na severní polokouli letní slunovrat s nejvyšší teplotami (respektive nejvyšší teploty mohou následovat trochu se zpožděním, viz případ Země). Klimatické modely tedy praví, že vlny na Titanu bychom měli brzy zaznamenat.
Pokud se to sondě Cassini podaří, z vln by šla zpětně dopočítat viskozita a ověřit si, zda místní jezera mají taková složení, jaká předpokládáme.
Zdroj: Phys.org
