***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
První věc, která mi vždy vrtala hlavou (ovšem ne natolik, abych se jí zabýval do hloubky a přišel jí na kloub) je následující potíž: Standardně se uvádí, že Einsteinova teorie relativity se potvrdila díky měření ohybu paprsků světla hvězd v blízkosti Slunce. Jenomže, jak se tímhle vyvrací Newton? Je přece jasné, že pokud bereme světlo jako částice s nenulovou hmotností (v klasické fyzice bez ohledu na to, zda aktuální či klidovou), musí se v gravitačním poli ohýbat i podle klasické fyziky.
Peter Coles uvádí, že tomu je skutečně tak. Navíc dodává i poměrně bizarní perličku. Původní výpočty Einsteina vedly k tomu, že předpověď ohybu světla byla úplně stejná jako v případě newtonovské fyziky. Teprve roce 1915, když už byla hotová nejen speciální, ale i obecná relativita, si Einstein uvědomil, že ve svém původním výpočtu udělal chybu a že relativita pro ohyb dává jinou předpověď (2krát větší).
V tuto chvíli můžeme spekulovat, co by se stalo, kdyby se měření při zatmění uskutečnilo před rokem 1915 (kdy se to z technických důvodů nepodařilo). Relativita by byla postupně téměř jistě také přijata, došlo by k tomu však s podstatně menší mírou slávy.
Ostatně – Eddingtonova a další expedice konané v době zatmění v roce 1919 nepřinesly nijak oslnivé výsledky, všechno bylo jaksi „upocené“ a nepříliš přesvědčivé; ve hře bylo příliš mnoho neznámých, naměřené hodnoty prošly velkým množstvím různých korekcí. Sice se dosti přesvědčivě ukázalo, že předpovědi vycházející z Newtona naměřeným výsledkům neodpovídají, ale ani korelace Einsteinovy předpovědi nebyla nijak zvlášť přesvědčivá.
Proč se pak Einstein hned v roce 1919 stal takovou mediální hvězdou především v anglicky mluvícím světě? Peter Coles tvrdí, že velkou roli hrál Einsteinův německý původ; média přitom po krvavé válce potřebovala vyzdvihnout německého vědce, aby tak mohla prospět politice usmíření. Einstein navíc díky svým názorům, které měly blízko k pacifismu (i když současně podle jiných pramenů později radil Trumanovi, aby po skončení druhé světové války využil dočasné atomové převahy a zkusil překvapivě zlikvidovat i SSSR), válku odmítal, což jej činilo pro média ještě atraktivnější. A nakonec, byla zde aureola rozevlátého vědce, bohéma, která dobře ladila s až archetypální představou o géniovi.
Zajímavá je, že média přitom neprezentovala Einsteina jako fyzika, ale jaké svého druhu velekněze, který objevil něco, co nikdo jiný pochopit nemůže (viz výroky z tehdejšího tisku o tom, kolik lidí může relativitě opravdu porozumět). Cílem médií bylo nikoliv problematiku běžnému čtenáři přiblížit, ale naopak ji vzdálit a učinit z teorie relativity cosi esoterického, svého druhu mystérium.
Coles nechce tvrdit, že by Einstein (či Hawking) nebyli velkými fyziky. Soudí však, že existovali/existují objevitelé a vědci srovnatelného významu, a to i ve fyzice. Kdo ale dnes zná Bohra či Heisenberga – alespoň v porovnání s Einsteinem? Příčiny mediální popularity Einsteina (či Hawkinga) tak podle Colese tedy leží do značné míry v mimovědecké sféře.
(Zdroj: Peter Coles: Einstein a úplné zatmění, Triton, Praha, 2000)
K celému článku poznámka Honzy Kapouna:
…je pravda, ze obe teorie byly na spadnuti, bez Einsteina by to ale mozna trvalo jeste radu let (kolik – to uz je spekulace). V mereni ohybu paprsku slo predevsim o zakriveni, coz Newton sice predpokladal (korpukularni charakter svetla), ale v jeho vzorcich vychazi tato hodnota naprosto chybne. I proto se pak na dlouhou dobu, do Einsteina, prosadila Youngova vlnova teorie svetla, povazujici svetlo za dlasi druh elektromagnetickeho zareni. Einstein to vyvratil diky objasneni „fotoelektricekeho jevu“ (coz byl mj. jeden ze zakladnic kamenu pro kvantovou mechaniku)….
… Ze se pak Einstein stal medialni hvezdou, to uz sam asi nemohl ovlivnit. I kdyby byl ale napr. nacistou a radil Hitlerovi (coz je samozrejme vzhledem k jeho zidovskemu puvodu nesmysl), nic by to nezmenilo na nesmirne dulezitosti jim objevenych zakonitosti. Mimochodem, Heisenberg je sice mene medialne oslavovany (mozna i proto, ze Hitlerovi skutecne radil a vyrabel pro nej atomovou bombu), ale nijak to nesnizuje vyznam jeho vedeckeho prinosu. S tou mimovedeckou sferou by se tedy dalo souhlasit.
Dalsi vec je v tom, ze kvantova teorie se propracovavala pomerne dlouho a prinos jejich zakladatelu byl srovnatelny: Max Planc, Albert Einstein (!!),
Paul Dirac, E. Schonberg, W. Heisenberg – abychom jmenovali ty nejvyznamnejsi. (Pravda je, ze bez Einsteina by se zrejme i kvantovba mechanika ponekud zpozdila.)
Je to cele zajimave vskutku jen sociologicky (a sociologie je podle Feynamna stale pavedou, protoze dosud nepodala jediny hmatatelny vysledek svych statistik – kdyby fyzika byla na urovni sociologie, byla by to jen statisticke tabulky o tom, co kolik vazi a meri, jake vzdalenosti jsou od tohoto k tamtomu a sahodlouhe mudrovani nad nimi :-)) Prirodovedu zajima nosnost formulovanych zakonu, popr. jejich aplikace. (I Einsteinovy teorie relativity jsou dnes prakticky vyuzivany, napr. v systemech GPS – bez nich by vubec nefungovaly). Nemluve o kosmologii, rozvinute Gamowem a dalsimi. Pro vedu tedy neni monumentem Einsteinuv kult, ale jeho zakony, jeho fenomenalni fyzikalni predstavivost….
