Jako většina lidí majících psy, strávím spoustu času tím, že s tím svým mluvím. Většina konverzace je standardní: tohle nejez, nelez po nábytku, pojď, jdeme ven. Občas spolu ale mluvíme o kvantové fyzice.
Proč vykládám psovi o kvantové fyzice? Je to moje povolání – jsem profesor fyziky. V důsledku toho trávím přemýšlením o kvantové fyzice spoustu času.
***
…kvantová teorie je bezvadná, ale co má společného se psy?
Psi jsou ve vztahu ke kvantové fyzice v lepší pozici než většina lidí. Přistupují ke světu s menšími předsudky než lidé a vždycky očekávají něco neočekávaného. Pes může celý rok chodit každý den tou samou ulicí a každý den mu to přinese nové zážitky. Každý kámen, každý keř, každý strom očuchá, jako kdyby k nim nikdy předtím nečuchal.
Kdyby se zčista jasna vprostřed kuchyně ze vzduchu zhmotnila kost, člověk by měl pocit, že má halucinaci, kdežto pes by po ní prostě skočil. Většina psů by prostě brala spontánní vznik kosti se zadostiučiněním – psi z nějakého nejasného důvodu nepřetržitě očekávají, že dostanou něco dobrého k snědku.
Kvantová mechanika lidem připadá matoucí a znepokojivá, protože neodpovídá naší intuitivní představě o tom, jak to ve světě chodí. Psi jsou mnohem přístupnější publikum. Svět kolem nás připadá psovi zvláštní a báječný a předpovědi kvantové teorie nejsou o nic divnější nebo úžasnější než třeba fungování kliky u dveří.
Probírání kvantové mechaniky s mým psem je pro mě užitečné, protože mi to pomáhá zjistit, jak vykládat kvantovou mechaniku lidem. Člověku pomůže, když se dokáže na kvantovou mechaniku dívat tak, jako se dívá na svět pes – jako na nevyčerpatelný zdroj překvapení a zázraků. Kvantová mechanika mu pak připadá mnohem pochopitelnější.
V této knize jsou zachyceny moje rozhovory s mým psem o kvantové fyzice. Každý rozhovor je následován podrobnou diskusí fyzikálních zákonitostí, o nichž byla předtím řeč, zaměřenou na zvídavé lidské čtenáře. Témata se mění od těch, o nichž už mnozí dříve slyšeli, jako je vlnově-korpuskulární dualismus (kapitola 1) a relace neurčitosti (kapitola 2) až k pokročilejším představám o virtuálních částicích a kvantové elektrodynamice (kapitola 9). Tato vysvětlení zahrnují jak podivné předpovědi teorie (praktické i filozofické), tak experimenty, jimiž byly tyto předpovědi ověřeny. Vybral jsem je s ohledem na to, co shledávají psi nejzajímavější a také abych ilustroval věci, které připadají překvapující lidem.
***
Tento text je úryvkem z knihy:
Chad Orzel: Jak naučit fyziku svého psa
Argo a Dokořán 2011
O knize na stránkách vydavatele
Anotace knihy: Mnoho lidí už někdy slyšelo o slavné Schrödingerově kočce, ale Chad Orzel a jeho fenka Emmy vás přesvědčí, že kvantová fyzika se týká především psů a jejich výsostných zájmů. Emmy je totiž zvídavý pes a velice ji zajímá, jak využít principů kvantového světa k praktickým účelům. Bombarduje proto svého pána dotazy jako Můžu s pomocí kvantového tunelování projít plotem k sousedům a chytat tam králíky? Nedala by se kvantová teleportace využít k tomu, abych chytila veverku dřív, než stihne vyšplhat moc vysoko? A kde vlastně jsou ty možné vesmíry, v nichž Chad pravidelně upouští na zem maso?
