V tyranosauří stehenní kosti se podařilo objevit zachované proteiny. Ačkoliv se při hledání pravěkých organických látek soustředíme především na DNA a sníme vize typu Jurského parku, bílkoviny z doby před 68 miliony lety jsou také senzací. Tyranosaurus ze srovnání aminokyselinových sekvencí vychází jako bratranec slepice…
Proteiny vydrží déle než DNA. Zatímco naše znalosti pravěké DNA sahají zhruba do hloubky 50 000 let k neandrtálcům, u proteinů byly známy dochované kusy z doby asi před 600 000 lety (původně patřily mastodontovi). Skočit do doby před 68 miliony let, to ovšem znamená rovnou posun o dva řády. Faktem sice je, že sekvence proteinu Tyrannosaurus rex nejsou zdaleka tak kompletní, i tak jde ale o pořádné překvapení.
Základem pro současné výsledky bylo zjištění staré dva roky. Mary Schweitzerová z North Carolina State University si tehdy povšimla, že jedna ze stehenních kostí tyranosaura zřejmě obsahuje zbytky krevních cév. V laboratoři se pak ukázalo, že některé imunochemické reakce dochovaných zbytků odpovídají slepičímu kolagenu (ptáci jsou ostatně potomky dravých dinosaurů, byť ne zrovna přímo tyranosaura).
John Asara z bostonské Harvard Medical School nyní vzorek rozdělil pomocí hmotnostní spektroskopie. Proteinů se mu sice podařilo získat jen maličko, ale i to stačilo na rekonstrukci pár aminokyselinových sekvencí různých typů tyranosauřího kolagenu (bílkoviny byly nakonec skutečně identifikovány jako kolagen).
Proteiny sice nenesou vysloveně „digitální“ informaci podobnou DNA, nicméně i tak lze na základě jejich shody/rozdílnosti sestavovat různé evoluční stromečky. Sekvence aminokyselin tyranosauřího kolagenu se podle prvních srovnání opravdu blíží té slepičí. Příbuznost ptáků a dinosaurů tak byla potvrzena i důkazy molekulárně-biologickými.
Jaké jsou další perspektivy? Většina fosílií se bohužel nalézá (tj. mluvíme o fosíliích, které máme dispozici) spíše blíže povrchu, kde degradace probíhá rychleji. Kost, která udělala vědcům takovou radost, odpočívala 20 metrů hluboko v zemi.
Každopádně se ale ukazuje, že dřívější přesvědčení, podle kterého za cca milion let dojde k mineralizaci veškerých organických částí fosílií, není za všech okolností pravdivé.
Zdroj:
Eurekalert
ScienceDaily
New Scientist
