Marie-Louise von Franz se v roce 1933 jako osmnáctiletá dívka poprvé setkala s Carlem Gustavem Jungem a toto setkání ovlivnilo celý její život. Podobně jako Jung jej zasvětila analytické psychologii, mj. i psychoanalytickému výkladu fenoménu pohádek.
Postoj von Franz byl silně ovlivněn Jungovým názorem, podle kterého objektivní pravda není nijak jednoznačně nadřazena té subjektivní. Z práce Psychologický výklad pohádek, kterou vydalo nakladatelství Portál, se však v tuto chvíli soustředíme na věc přece jen exaktnější, a to je vznik tohoto literárního útvaru (pokud tedy můžeme pohádky za literární útvar vůbec považovat).
Existuje několik hlavním škol, které při úvahách o původu pohádek akcentují tu jednu, tu zase jinou příčinu. Především bylo třeba vyřešit problém, proč se v pohádkách tolik motivů opakuje. Tzv. symbolická škola sice uznávala, že pohádky mohou vyjadřovat jakousi hlubokou pravdu o bohu či o světě, to však nevysvětlovalo podobnost konkrétních motivů.
Před Jungovou myšlenkou o kolektivním nevědomí se tedy objevila difuzionistická teorie, která vesměs odvozovala původ pohádky jako takové z jednoho místa (starověký Babylon, Indie apod.). Originál se dle tzv. finské školy hledal tam, kde byla pohádka zachována v nejúplnější podobě — předpokládalo se, že při dalším šíření se původní motiv rozmělnil a řada podrobností byla ztracena/zapomenuta.
Ačkoliv je tato teorie jako celek dnes spíše odmítána (například se ukázalo, že při přenášení se původní motiv nejen ochuzuje, ale současně i obohacuje o nové podrobnosti, které v původním originálu nebyly přítomné), minimálně se během jejího ověřování získalo velké množství srovnávacího materiálu.
Astronomická škola vykládá pohádkové motivy především jako symbolické vyjádření dějů probíhajících na nebi. Vlk a Červená Karkulka pak mají symbolizovat různé pohyby mezi sluncem, měsícem a hvězdami, zatmění se v pohádkové látce projeví jako sežrání někoho někým… Související teorie pak usuzuje na vazby nejen k nebeským dějům, ale i k dějům v přírodě vůbec (vegetační cykly, odumírání rostlin na podzim apod.).
Literární škola pak nahlíží na pohádku především jako na literární útvar, tj. zkoumá například, jak se liší charakter postavy hrdiny v pohádce, mýtu, eposu či románu.
Zde zmíněné koncepce nejsou zdaleka jediné, známý a i v češtině vyšlý esej o původu pohádek napsal například i slavný J. R. R. Tolkien. Jeho názory o tom, že pohádky nebyly původně vůbec určeny dětem, jsou však dnes vesměs posuzovány kriticky.
A co si o tom všem myslí samotná Marie-Louise von Franz? To už je námět na další článek… Jak však lze vytušit z úvodních slov, hledá původ pohádky spíše ve vnitřních psychologických zážitcích než ve vnější realitě…
