Student World

Přehledů největších vědeckých objevů a událostí roku 2006 najdete v médiích celou řadu, proto pouze stručně a heslovitě.

Science vyzdvihuje důkaz Poincarého domněnky ruským matematikem Grigorijem Perelmanem. Podivínský ruský vědec odmítl nechat svůj článek standardním způsobem publikovat, takže přišel o finanční odměnu spojenou s řešením tohoto problému (milion dolarů). Svůj text zveřejnil již v roce 2003, nicméně rok 2006 se nesl ve znamení všeobecného uznání správnosti tohoto důkazu. Perelman za něj obdržel Fieldsovu medaili, což je v matematice jakási obdoba Nobelovy ceny. I toto ocenění však odmítl převzít.
V češtině na toto téma viz např. http://digiweb.ihned.cz/c4-10072150-20048910-i06000_d-10-zasadnich-vedeckych-objevu-roku-2006
O Poincarého domněnce, respektive jejím autorovi, jsme na Science Worldu publikovali rozsáhlý text, úryvek z knihy Problémy pro třetí tisíciletí (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F04AAD4E0468DF42C12570B70045022E).

New Scientist uvádí jako významné události uplynulého roku masivní návrat raketoplánů, když od havárie Columbie v roce 2003 se raketoplány nacházely v „polohibernovaném“ stavu. Mezi nejvýznamnějšími událostmi s „vesmírnou“ tematikou se objevuje také vyřazení Pluta ze seznamu planet, to je ovšem téma vděčné spíše mediálně než nějaký „objev“.

Osobně bych ještě dodal následující novinky:

Objev jednobuněčného psa
Objev „jednobuněčného psa“ (parazita vzniklého původně z psí nádorové buňky) ukazuje jednak to, jak i v dnešní době vznikají nové druhy i „tělní plány“, za druhé (což je zajímavější), jak mnohdy komplikované mohou být evoluční stromečky. Kam bychom měli takový nový organismus vůbec zařadit v rámci biologické taxonomie? Podrobnosti o objevu viz článek Jednobuněční psi na scéně (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F6B73008FEC029C6C12571CB007E7E51).

Objev organického barviva starého stamiliony let
Ve fosiliích lilijic (ostnokožců) starých 350 milionů let se podařilo najít zbytky organických barviv. Jsou to zatím nejstarší dochované organické látky vůbec (vzpomeňme v této souvislosti na šílení s nadějí na dochování staré neporušené DNA ala Jurský park). Pokud by takových objevů bylo více, mohli bychom tyto látky mezi sebou chemicky porovnávat a podle jejich podobnosti získat „paralelní“ evoluční stromečky. Podrobnosti o tomto objevu viz server Osel – http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=2200.

Geny se mohou opravit podle RNA
To, že informace se předávají i cestou „negenetickou“, alespoň pokud gen chápeme prostě jako úsek DNA, je známo již delší dobu. Některé organely vznikají jen z jiných organel atd.
Významné každopádně je, že přibývají důkazy o tom, jak konkrétně k těmto dějům dochází. Hodně úsilí bylo věnováno zkoumání toho, zda se do další generace nějak přenesou znaky související s metylací bází DNA, letos se ale podařilo prokázat i „opravnou“ roli RNA. Tedy i když při sexuálním rozmnožování nějaký gen z dědičné informace vypadne, v embryonálních buňkách se za určitých okolností může syntéza příslušného proteinu přesto odehrát, a to na základě RNA, která zde zbyla z mateřského organismu.
Nicméně pozor na interpretace – viz např. text Renesance lamarckismu se spíše nekoná (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/C44118B5F745D5E9C1256E970048FB9D).

Kamenní zubaři
Zubařina z období blízkovýchodního neolitu, tedy předcházející i použití kovových nástrojů, je fascinující hned z několika důvodů. Předně: přechod k neolitu a potravě založené na obilninách bývá v archeologickém materiálu často poznat právě na zhoršení stavu chrupu tehdejších obyvatel. Ukazuje to tedy schopnost tehdejších lidí reagovat na podmínky způsobem překvapivě „moderním“. Taktéž z toho vyplývá, že dělba práce je věc velice stará, specializovaná řemesla/profese se objevovala již v dávné minulosti. (k tomu viz také článek Obchod provázel člověka od počátku dějin, Business World – http://www.businessworld.cz/bw.nsf/ID/0B4C6A87D64C2479C12571740031AE19)
Ale také stojí za povšimnutí, že zubaři pracující s pazourkem v neolitickém Pákistánu nějaký čas úspěšně působili, pak ovšem technologie zmizela – i když by byla potřebná i dál. Není tedy žádná záruka, že jednou objevená technologie s námi zůstane navždy, také technologie mohou umírat (viz starší text Jak technologie umírají – http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/E32139B117D5A74AC1256E9700489EDD).

autor Pavel Houser