***aktualizace článku o oznámení Hvězdárny a planetáriua Mikuláše Koperníka v Brně
V pondělí 13. srpna kolem poledne proletí planeta Země nejhustší částí proudu drobných částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska se strefí přímo do Země a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí i vypaří. Na noční obloze zahlédneme světelný doprovod takového zániku: sloupec plazmatu, ionizované a excitované atomy rozprášeného kosmického prachu.
Nejstarší písemné zmínky o Perseidách pocházejí z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Další pozorování nám zanechali nejen Číňané, ale také Korejci a Japonci – v různých obdobích od 8. do 11. století. V první třetině 19. století astronomové odhalili, že tyto meteory jakoby vylétají právě ze souhvězdí Persea, proto se jim od té doby říká Perseidy. Lidové označení slzy svatého Vavřince mají na svědomí Italové, jelikož 10. srpna slaví populární svátek sv. Vavřince.
Poslední zásadní zlom při odkrývání původu Perseid přišel v roce 1862, kdy Američané Lewis Swift a Horace Tuttle nezávisle objevili velmi jasnou kometu, později pojmenovanou Swift-Tuttle. Vlasatice kolem Slunce oběhne jednou za 130 roků a má prakticky stejnou dráhu v prostoru jako meteorický roj Perseid. Tudíž je právem považována za jejich mateřské těleso….
*** Oznámení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR
Letní obloha mívá více diváků než v ostatních ročních obdobích a letošní polovina srpna, kdy navíc nastává měsíční nov, může poskytovat po letech jedinečný zážitek z nerušeného pozorování obohacený o zážitky ze sledování většího počtu meteorů.
Klasickou atrakcí bývá aktivita a hlavně maximum činnosti meteorického roje Perseid. Meteory, lidově též „padající hvězdy“ (někdy označované též „létavice“), zdánlivě vylétají z oblasti = radiantu (tzn. průsečíku zpětně protažených drah), který postupně prochází souhvězdím Persea – odtud jejich pojmenování.
Jde o velmi malé částice (meteoroidy), které vstupují do zemské atmosféry vysokou rychlostí, jež dosahuje až 60 km/s. Ve Sluneční soustavě se pohybují jako rozptýlená vlákna částic přibližně po dráze jejich mateřské komety 109P/Swift-Tuttle a se Zemí se střetávají pravidelně v období zhruba od 17. července do 24. srpna. Kometa se pohybuje po protáhlé dráze s dobou oběhu 130 let, naposledy se ke Slunci přiblížila v roce 1992. Díky tomu obohatila proud částic dalším materiálem a ačkoliv nejvyšší aktivita proběhla v polovině 90. let minulého století, můžeme zvýšenou aktivitu meteorického roje ještě stále vídat.
Co se konkrétně nad našimi hlavami děje? Srážkami s částicemi naší atmosféry se meteoroid brzdí, prudce ohřívá a odpařuje, přitom může dojít i ke světelnému záblesku. Tento jev, který nastává ve výšce kolem 80 až 100 km nad zemí, označujeme jako meteor, vidíme „padat hvězdu“. Pokud by částice dosahovala centimetrových a větších rozměrů, záblesk meteoru by byl natolik jasný, že by přezářil i nejjasnější hvězdy a planety na obloze. V takovém případě meteoru říkáme bolid (v češtině se užívá i název „povětroň“) a stali jsme se svědky mimořádné události. Vrcholem může být pád tak velkého tělesa, že se celé v atmosféře neodpaří a jeho zbytek dopadne na zemský povrch; nalezenému tělesu říkáme meteorit.
Nástup Perseid na obloze je dobře patrný ve dnech od 9. srpna do 15. srpna, přičemž letošní maximum připadne na ranní a dopolední hodiny 13. srpna, v čase od 5.30 do 7.00 UT, tzn. 7.30 až 9.00 SELČ (středoevropského letního času, který nyní používáme). Optimální podmínky tak nastanou pro pozorovatele v Severní a Jižní Americe, očekává se frekvence až 100 meteorů za hodinu. Pro pozorovatele ve střední Evropě bude platit doporučení věnovat se pozorování v noci z neděle 12. 8. na pondělí 13. 8., kdy právě s blížícím se ránem bude narůstat frekvence a její hodnota se dá přibližně odhadnout na 40–60 meteorů za hodinu. Díky pozorováním roje v minulých letech byla odhalena i následující sekundární a terciální maxima, která nastanou kolem 9.00 UT (11.00 SELČ) a 15.00 UT (17.00 SELČ), tedy pro Evropu opět během dne.
Měsíční nov nastává 12. srpna, obloha tedy bude jaksepatří tmavá, a pokud zvolíte i správné pozorovací stanoviště mimo zástavbu a osvětlení, jistě při troše trpělivosti létavice spatříte. Souhvězdí Persea najdete večer nad severovýchodním obzorem a meteory Vám ho jistě pomohou odhalit, z radiantu budou mířit všemi směry a vhodné bude sledovat např. oblast Polárky a Malé medvědice nebo souhvězdí Kasiopeji (na obloze tvoří písmeno „W“) a Kefea, případně Andromedy a Pegase. Potěší i planety Jupiter (zapadá po půlnoci a jasně září na jihozápadě v souhvězdí Hadonoše) a Mars (vychází po půlnoci a nalézá se v souhvězdí Býka).
Maximum Perseid v roce 2007 by mělo být díky vlivu planety Saturn na dráhu meteoroidů bohatší a dosáhnout 110 až 120 meteorů za hodinu.
Pravidelná činnost a maximum meteorického roje Perseid neunikla ani našim předkům, kteří tuto aktivitu pojmenovali podle kalendářního svátku jako „slzičky svatého Vavřince“, někdy zkráceně se též říká „Vavřinečky“.
