Jestliže se občas říká, že Stanfordská univerzita v Palo Altu je mozkem Silicon Valley, není to ani fráze, ani nadsázka. Ba co víc, fenomén současného Křemíkové údolí by se bez univerzitního centra jen sotva mohl stát tím, čím je – tedy místem, kde se rodí nové vyspělé technologie.
V Business Worldu vychází v tomto roce seriál věnovaný nejvýznamnějším světovým vědeckým centrům. V zářijovém vydání se aktuálně objevuje na stáncích, najdete materiál o Lawrencově národní laboratoři v Livermore (Lawrence Livermore National Laboratory) a historii objevu vodíkové pumy. Na Science Worldu budou publikovány vždy pouze části těchto textů.
Stanfordská univerzita představuje v první řadě místo, odkud vycházejí osobnosti určující další běh světa. Příklady? Ve zdejším University Café se lze posadit ke stolům, na nichž zakladatelé společnosti Microsoft Bill Gates a Paul Allen podepisovali první zásadní smlouvy, které jim zajistily nejen klíčové postavení na softwarovém trhu, ale i pohádkové bohatství. Stanfordská univerzita byla jedním z míst, kde se začala rodit celosvětová počítačová síť. Slovo Sun v názvu firmy Sun Microsystems neznamená, ač si to jistě řada uživatelů jejích produktů myslí, „slunce“, nýbrž jsou zkratkou ze Stanford University Network. A není to ještě ani deset let, co se po chodbách oddělení počítačové vědy Stanfordské univerzity procházeli dva doktorandi počítačové vědy, Sergey Brin a Larry Page, kteří se později rozhodli vytvořit nový internetový vyhledávač. Měl být zcela odlišný od vyhledávačů a portálů dosud existujících. Výsledkem byl Google, což je výraz odvozený od slova „googol“, matematického termínu označujícího číslo, které vypadá jako jednička se sto nulami.
Historie
Název univerzity odkazuje k jejímu zakladateli Lelandu Stanfordovi (1824-1893), budoucímu guvernéru státu Kalifornie a posléze také senátorovi. Když v roce 1884 Stanford poklepával kladívkem na základní kámen budovy univerzity, prohlásil: „Kalifornské děti jsou našimi dětmi.“ Tento prozíravý muž, vlastník rozsáhlých pozemků mezi městy San Francisco a Palo Alto, si již tehdy uvědomoval, že nejefektivnější investicí je investice do vzdělání.
Historie mu dala za pravdu. Kalifornie se stala nejbohatším státem USA i díky jeho velkorysosti. Zatímco koncem předminulého století studovalo v jednom ročníku SU na 500 studentů, dnes jejich počet v graduálním i postgraduálním studiu převyšuje 10 tisíc.
Brány univerzity se pro studenty otevřely v roce 1891. Mezi prvními, kdo zde koncem 19. století promovali, byl například Herbert Hoover (1874-1964), architekt hospodářského boomu USA ve 20. letech minulého století a prezident z let 1929-32. Hoover samozřejmě nebyl jediným politikem, který vzešel z této kalifornské alma mater. Mezi děkany Stanfordské univerzity patřili např. Donald Kennedy, prezidentský kandidát Gerald Lieberman či Condoleezza Riceová, současná poradkyně amerického prezidenta pro otázky národní bezpečnosti.
Jestliže období krize a druhé světové války utlumilo i rozvoj školství, o to víc se univerzita začala rozrůstat po světové válce. Řada oborů se rozšířila, bylo vystavěno nové lékařské centrum a budova moderní knihovny. Došlo k založení nových studijních sekcí, např. biologického a mineralogického výzkumu či fakulty humanitních studií.
Dařilo se ovšem zejména přírodovědnému výzkumu. Významným milníkem se stal rok 1952, kdy profesor Felix Bloch ze Stanfordské univerzity získal Nobelovu cenu za fyziku. Podařilo se mu přesně změřit magnetický moment neutronu a spolu s E. M. Purcellem vypracoval metodu studia jaderných momentů vůbec, čímž významně přispěl k hlubšímu poznání struktury atomového jádra. Snad i díky tomuto úspěchu získala univerzita finanční dotace na vybudování urychlovače částic, který sehrál v nukleární fyzice významnou roli.
Poválečný boom univerzity podpořila např. Fordova nadace, která na rozvoj Stanfordu věnovala 100 milionů dolarů. Z kampusu univerzity se stalo doslova nezávislé město s vlastní infrastrukturou, nákupními centry, ale i novými kolejemi a výzkumnými pracovišti.Na zdejší univerzitě hostovaly takové hvězdy vědy, jako byli např. Richard Feynman, Edward Teller, Murray Gell-Man či William Shockley.
Potvrzení kvarků
V 60. letech byl z iniciativy fyzikálního oddělení Stanfordské univerzity zprovozněn v té době největší lineární urychlovač částic na světě. Jedná se o tři kilometry dlouhou betonovou stavbu, která nedaleko univerzity přetíná dálnici ze San José do San Franciska. Zde vzniklo proslulé Stanfordské středisko lineárního urychlovače (SLAC, http://www.slac.stanford.edu).
Zatímco v Livermore či Brookhavenu, stejně jako i v jiných zemích, se díky objevům Ernesta Lawrencea budovaly kruhové urychlovače (cyklotrony), fyzikové na Stanfordu vyvinuli vlastní metodu urychlování elementárních částic, založenou na využití vysokofrekvenčních elektrických polí. Třebaže princip tohoto zesilovače (klystronu) objevili již koncem 30. let, vlastní realizaci systému notně zdržela druhá světová válka. Teprve po jejím skončení se podařilo získat finance na dobudování lineárního urychlovače. První svazek urychlených částic toto mohutné zařízení poskytlo v roce 1967. Právě v té době hostoval na Stanfordské univerzitě také Richard Feynman, možná nejvýznamnější fyzik 2. poloviny 20. století.
Stanfordský lineární urychlovač byl později oficiálně prohlášen za národní historickou a průmyslovou památku Spojených států.
Od sálového počítače k internetu
I úspěchy jaderné fyziky byly na Stanfordské univerzitě ale zastíněny výsledky počítačových věd. Stanford je doslova líhní geniálních mozků pro obor ICT.
Oddělení počítačové vědy na Stanfordské univerzitě (Computer Science Department, CSD) bylo založeno Georgem Forsythem již v roce 1965. Na konci 60. let ve Stanfordském výzkumném ústavu (Standford Research Institute, SRI) vznikl pod vedením Douglase Engelbarta revoluční oNLine System (NLS). Tento systém obsahoval prvky, z nichž se postupně vyvinuly neodmyslitelné součásti dnešních počítačů, jako je myš, klávesnice či okno pro editování textů (http://sloan.stanford.edu/MouseSite). Engelbart tak umožnil volnější komunikaci "normálních lidí" s počítači.
I když byl projekt NLS zaměřen především na rozhraní člověk-počítač, Engelbart se svými spolupracovníky dokázal využít počítač i ke komunikaci mezi lidmi pomocí propojení jednotlivých strojů do počítačové sítě. To umožnilo práci několika uživatelů současně na společném projektu. Vyvrcholením této snahy bylo v roce 1969 zrození Arpanetu, který spojoval čtyři sálové počítače, tři na kalifornských univerzitách (Stanford, Berkley, UCLA) a jeden na univerzitě v Utahu. K prvnímu přenosu dat po počítačové síti došlo mezi Stanfordskou univerzitou a UCLA. Díky Arpanetu vznikl technický základ dnešního internetu (protokol TCP/IP) a také samotná elektronická pošta.
V téže době přichází stanfordský profesor Alan Kay, s myšlenkou laptopu, počítače, který by byl orientován pouze na jednoho uživatele a byl natolik malý a lehký, aby se mohl běžně přenášet. Výsledkem byl tzv. Dynabook. Na realizaci projektu pracoval Kay v Parcu, výzkumných laboratořích firmy Xerox, jejichž výzkumná činnost rovněž úzce souvisí s SRI.
Na Stanfordu vznikl v roce 1965 jeden z prvních textových editorů (TVEdit). O rok později zde byla představena počítačová hra využívající grafické prvky. Byl zde vyvinut i InterViews, první toolkit pro programování v jazyce C++. Ve stanfordské sekci pro vývoj umělé inteligence (SAIL) došlo k řadě významných prací: byl zde například zdokonalen modem, vyvinuty magnetické paměťové disky (DEC PDP-6, PDP-10), navržena řada programovacích jazyků, zkonstruována jedna z prvních funkčních robotických paží atd. Stovky objevů a inovací mapuje nedávno otevřené muzeum počítačové historie v kampusu Stanfordské univerzity (Stanford’s Gates Computer Science Building).
Zajímavé internetové adresy
Stanford University
http://www.stanford.edu
Stanford Computer Science Department
http://www-cs.stanford.edu
Computer Grafics at Stanford University
http://graphics.stanford.edu
Stanford Mathematics
http://math.stanford.edu
The Stanford Digital Library Project
http://www-diglib.stanford.edu
Stanford Knowledge System Laboratory
http://www-ksl.stanford.edu
V Business Worldu vychází v tomto roce seriál věnovaný nejvýznamnějším světovým vědeckým centrům. V zářijovém vydání se aktuálně objevuje na stáncích, najdete materiál o Lawrencově národní laboratoři v Livermore (Lawrence Livermore National Laboratory) a historii objevu vodíkové pumy. Na Science Worldu budou publikovány vždy pouze části těchto textů.
BW 9/2004 vychází 4. 9.
Vybíráme z obsahu:
Business Intelligence
Přehled bezpečnostních řešení
Jak nakupovat software
