V kolika letech začíná lidský organismu stárnout? A kolika let bychom se v průměru dožili, pokud bychom nestárli?
Především si musíme uvědomit, že stárnutí není totožné s (ne)smrtelností. I kdybychom nestárli, dříve či později by nás o život připravila nějaká náhodná událost, třeba blesk či dopravní nehoda. Steven Austad uvádí, že i třeba laboratorní zkumavka, která se používání neznehodnocuje (rovněž spíše teoretický případ), se časem rozbije.
Když se na problém podíváme matematicky, zjistíme, že stárnutí znamená asi tolik: s věkem se riziko/pravděpodobnost smrti zvyšuje. Stárnout tedy začínáme ve chvíli, kdy se dostaneme na příslušnou křivku.
Kupodivu to však není hned po narození (ani po početí), byť se s podobným názorem můžeme poměrně často setkat. V prvních letech života je pravděpodobnost naší smrti relativně vysoká, ale postupně klesá. K minimu se dostaneme okolo devíti let, to je tedy z hlediska přežití nejbezpečnější věk vůbec.
Potom začíná pravděpodobnost naší smrti opět růst, a to geometrickou řadou. Geometrická závislost je univerzální, byť konkrétní průběh křivky se liší třeba podle pohlaví.
Dobře, pokud bychom tedy nějak "vypnuli biologické hodiny" na úrovni devíti let, jakého věku bychom se dožili?
Steven Austad spočítal, že v takovém případě by se průměrná délka lidského života vyšplhala na 1 200 let a jeden člověk z tisíce by se dožil 10 000 let.
(Zdroj: Steven Austad: Proč stárneme, Mladá fronta, Praha, 1999)
