***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
(Eventuálně rovnou nějak „simulovat“ pohyb Slunce a Měsíce?)
S touto silnější verzí přišel v 60. letech astronom Gerald Hawkins a byl podpořen i tehdejším britským královským astronomem Freedem Hoylem (mj. zastáncem teorie stacionárního vesmíru). Archeologové však tyto představy již tehdy vesměs odmítli. Poukazovali především na to, že Stonehenge se v čase vyvíjelo, jednotlivé stavby byly různě měněny a přestavovány. Stavba podle všeho začala kolem roku 2900 př. n. l., poslední úpravy byly provedeny kolem roku 1800 př. n. l. Některé součástky „stroje“, který by měl předvídat zatmění, nikdy nestály vedle sebe.
Pokud by Stonehenge mělo být využíváno pro předvídání zatmění, musel by také existovat spolehlivý způsob zaznamenávání údajů (jednalo se o společnost, která neznala písmo) a jejich dlouhé sbírání – nejspíš po stovky let, což je vlastně doba životnosti celého Stonehenge. Pravda je, že od 60. let se naše představy o britském neolitu a eneolitu značně změnily (šlo o vyspělejší kultury, než se dříve předpokládalo, tehdejší obyvatelé dokázali značně přetvářet okolní krajinu, mj. stavěly mezi vesnicemi kamenné cesty), nicméně pokročilé astronomické znalosti u nich přece jen nepředpokládáme. I kdyby Stonehenge teoreticky ke všem výše popsaným procedurám použít nějak šlo, není to ještě důkazem, že se skutečně takto používalo. S trochou dobré vůle a kombinací (nepřesně změřených) rozměrů můžeme ve Stonehenge nakonec klidně „odhalit“ i čísla Pí nebo Fí…
Stonehenge tak bylo podle astronoma a antropologa Aveniho spíše chrámem a shromaždištěm než observatoří v našem slova smyslu. Šlo o společenské (politické?) a náboženské centrum, k čemuž samozřejmě vazba na určité astronomické události napomáhala, ale život místa se odehrával nejspíš i mimo astronomicky významné okamžiky. Nicméně těžko zpochybnitelné je, že na místě šlo skutečně detekovat letní slunovrat a zřejmě i slunovrat zimní, snad i úplňky Měsíce (snad byl tehdy používán i jakýsi lunární kalendář). Pro možnost předpovídat zatmění ale důkazy scházejí a i jinak šlo spíše o „divadlo“ než vědeckou observatoř dnešního typu.
Zdroj: Anthony Aveni: Schody ke hvězdám – astronomie dávných civilizací. Argo a Dokořán, Praha 2004
