Proč červeň pompejských maleb po jejich znovuobjevení a vystavení světlu někdy i za pouhých 20 let postupně ztmavla? Názory na chemický proces, který je za to zodpovědný, se různí.
Dříve se předpokládalo, že za ztmavnutí může reakce původně červeného sulfidu rtuťnatého (cinabarit), který se měl účinkem světla přeměnit na jinou modifikaci, černý metacinabarit. Tým italských a francouzských chemiků ale nyní zjistil, že všechno je jinak.
Na černých flecích se žádný metacinabarit prokázat nepodařilo. Cinabarit podle všeho zreagoval s chlorem za vzniku bezbarvého chloridu rtuťnatého (jed známý pod označením sublimát). Chlór se mohl na místě vzít jednak z mořského vzduchu, jednak z vosku částečně zmýdelněného sodou, jemuž se říkalo punský vosk a v antice se používal k lakování maleb, které tak získaly lesk, stejně tak třeba i jako ochranný nátěr na lodě.
Kde se pak ale vzaly tmavé fleky? Zdá se, že na vině budou hlavně sirné sloučeniny vápníku; zaznamenaná rychlost reakce by mohla souviset s obsahem oxidů síry ve vzduchu. Alespoň takový je předběžný výsledek, konkrétní sloučeniny tvořící černou barvu zatím neznáme.
Zdroj: ESFR, http://www.esrf.fr/news/pressreleases/pompeii (francouzská doména, text nicméně v angličtině + obrázky)
Physorg.com
http://www.physorg.com/news81520051.html
a další
Poznámka: Úplně jasné to skutečně není, síran vápenatý je bílý (sádrovec/sádra). Snad by mohlo jít o sulfid vápenatý, pak by tmavnutí bylo podobným procesem jako černání stříbra, které způsobuje sulfid stříbrný. Ovšem i sulfid vápenatý je za normálních podmínek bílý.
Jen velmi krátce dvě další zajímavosti:
„Mluvení jazyky“, tedy nesrozumitelné řečnění (nesrozumitelný není jen celkový smysl, ale i jednotlivá slova) v jakémsi prorockém vytržení (původně celý termín pochází z Bible), neaktivuje v mozku vůbec příslušná jazyková centra. Jiné oblasti se ovšem aktivují; zjistit jejich kombinaci by nám snad pomohlo porozumět tomuto zvláštnímu stavu.
Zdroj: Eurekalert
http://www.eurekalert.org/pub_releases/2006-10/uops-lco103006.php
Podle výzkumu provedeného v USA mají mít chudí lidé žijící v relativně bohatých čtvrtích zvýšenou pravděpodobnost předčasného úmrtí.
Zdroj: New Scientist
http://www.newscientist.com/article/dn10419-bad-news-for-the-poor-in-affluent-areas.html
Poznámka: Výklad je jasný – v kontrastu s úspěšnějšími se může dostavit stres, pocit neúspěchu, beznaděje… Žít jako chudý v relativně bohaté/drahé čtvrti je možná také finančně náročné a tedy stresující/vysilující. Nicméně si lze vymyslet i důvody, proč by to mohlo být naopak. Bohatší čtvrti jsou asi celkově zdravější, bude v nich menší zločinnost. Kontakt s úspěšnějšími by na člověka také mohl působit motivačně, na rozdíl od všeprostupující beznaděje gheta…
Nicméně – sociální dno je skutečně rizikovým faktorem, viz např. starší článek Jak se vyhnout infarktu – úspěchem (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/B29997A53FB5F0A1C1256E970048C3A1).
