Nejde teď o ruletu nějak „cinklou“, ať už úmyslně nebo prostě kvůli konstrukci. Ze statistiky minulých čísel se nic o výsledku odvodit nedá. Pointa spočívá ovšem v tom, že sázet se může ještě poté, co krupiér vhodí kuličku. Ze znalosti konkrétních a měřitelných veličin, hlavně rychlosti otáčejícího se kola, kuličky atd. lze pak přece jen celkem úspěšně hádat.
V jaké míře? Protože ruleta má nulu, normálně je návratnost vsazené částky -2,7 %. Měřicí zařízení pak tento poměr při sázkách po vhození kuličky zvedla na +18 %. Záleželo na tom, jaké všechny sledovací systémy se daly použít – clicker (?), stropní kamera apod. To samozřejmě v normálním kasinu hráči nikdo nepovolí, výzkum má teoretický, nikoliv praktický účel.
Výsledky byly publikovány v americkém fyzikálním časopisu Chaos.
Zdroj: Phys.org a další
Poznámky:
– Není jasné, zda z toho, co dělá kulička po vhození, lze pravděpodobný (=pravděpodobnější než jiný) výsledek získat dostatečně rychle. Funguje to dostatečně v reálném čase, aby někdo sedící např. vedle u počítače ještě stihl vsadit?
– Jak jsem to pochopil, pro každou konkrétní ruletu by to bylo třeba kalibrovat znovu, liší se třením, kolo není zcela vodorovné atd. Původní článek podotýká, že samozřejmě záleží také na tom, jak kuličku vhodí krupiér. Pokud by popsaná strategie fungovala v praxi, zřejmě by se kulička začala házet pokaždé jinak, aby se výsledky opět maximálně „znáhodnily“.
– Návratnost -2,7 % platí pro ruletu s jednou nulou, pro ruletu navíc s 00 je průměrná ztráta dvakrát vyšší.
