Na první pohled není třeba otázku zvlášť řešit, „moře“ jsou i na Měsíci, zvlněný povrch vzniká větrnou erozí, sopečnou činností i impakty. Jak se ale zdá, Titan je podobný Zemi ale i tím, že srážky horniny rozpouštějí (poznámka: dále se nerozlišuje, zda se míní prostě rozpouštění, nebo spíše chemická reakce, jako když roztok oxidu uhličitého převádí uhličitan vápenatý na hydrogenuhličitan; nicméně asi to první, uhlovodíky, o nichž bude hlavně řeč, se v sobě spíše rozpouštějí, než že by přímo reagovaly; na druhé straně v textu je i přímo obsaženo přirovnání titanu ke krasovým krajinám).
Nová studie založená na údajích získaných sondou Cassini. Thomas Cornet, Daniel Cordier, Tangui Le Bahers, Olivier Bourgeois, Cyril Fleurant, Stéphane Le Mouélic a Nicolas Altobelli (ESA a NASA) publikovali výsledky studie v Journal of Geophysical Research: Planets.
Jak se zdá, některá jezera na Titanu jsou napájena řekami, jiná srážkami a ještě další z podzemních zdrojů. Během 30letého cyklu (míněna doba oběhu Saturnu kolem Slunce) se asi dostavují sucha, mnohé zdroje vysychají. Však co zatím víme, hluboká bývají moře na Titanu maximálně stovky metrů, možná i mnohem méně.
Jak rychle se zde podobné útvary mohou vytvořit? Podle článku je odhad řádově 100 metrů za 50 milionů let, tedy mnohem pomaleji než na Zemi. A to ještě jen v relativně deštivých oblastech u pólů, u rovníku prší méně, takže 100 metrů může trvat až 375 milionů let; jsou to samozřejmě krajně hrubé nástřely (např. proto, že vůbec nevíme, jak se množství srážek na Titanu měnilo v delších časových škálách). Za rozdíl může teplota asi -180 C (viz exponenciální závislost rychlosti chemických reakcí na teplotě), pršící metan a etan také s dalšími organickými látkami oproti vodě asi reagují pomaleji. Ale přece jen, Titan ani v tomto ohledu není mrtvý (strnulý) svět.
Zdroj: ScienceDaily.com
