***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Protože nový vesmír má do určité míry dědit vlastnosti svého předchůdce (sadu fyzikálních zákonů, konstant…), je pak schopnost tvořit černé díry měřítkem jakési evoluční úspěšnosti (vesmíru i jeho potomků). Dědičnost by pravděpodobně nebyla stoprocentní, takže by mohla fungovat i další podmínka pro existenci darwinovské evoluce, totiž variabilita.
Není jen tak docela jasné, jak by různé vesmíry a jejich stále se větvící větve soupeřily o nějaké místo na slunci, třeba se vzájemně požíraly apod. Spíše to vypadá, že by jejich linie byly nezávislé. Tahle podmínka pro vznik adaptací, tedy soutěž o omezené zdroje, by možná chyběla. Každopádně – pokud to tak funguje, není se alespoň co divit, že i v našem vesmíru ochotně vznikají černé díry – protože takových vesmírů je nutně většina.
Ed Harrison z Massachusettské univerzity v Amherstu však jde na celý problém vzniku nového vesmíru ve vesmíru mateřském z trochu jiné strany. Což kdyby šlo o dílo inteligentních bytostí?
Harrison si to představuje nějak tak, že by na malý kousek hmoty byla aplikována obrovská energie. Takový objekt by pak zmizel z našeho časoprostoru, „někde jinde“ by však začala kosmická expanze. Z tohoto hlediska by pak bylo jasné, proč je náš vesmír právě takový, aby v něm mohla vzniknout inteligence – prostě tyto své vlastnosti zdědil. (Eventuálně by mohl být výsledkem cílené „modifikace“ původního vesmíru, která by vznik života ještě usnadnila, urychlila apod.)
A jak že vznikl první „inteligentní“ vesmír? Samozřejmě se můžeme uchýlit ke stvoření, jednodušší je ale říct, že se v rámci multiverza objevil náhodou. Původně byla drtivá většina vesmírů mrtvých, ty obydlené však posléze začaly převládat (protože pouze ty měly potomky).
Zdroj: Marcus Chown: Vesmír hned vedle, Granit, Praha, 2003
Poznámky:
– Kniha na první pohled působí poněkud pouťovým dojmem. Fakt, že autor je vědeckým poradcem New Scientistu a v předmluvě k českému vydání se o knize pochvalně vyjadřuje Jiří Grygar, je snad však jistou zárukou solidnosti.
– Nemohly by se oba principy (vznik nových vesmírů v černých dírách i inteligentních zásahem) nějak doplňovat/kombinovat? Ostatně i při umělé konstrukci vesmíru se využívají černé díry.
– Byl by nový vesmír opravdu nutně nedostupný? Nemohly by se tímto způsobem snažit inteligentní bytosti přežít kolaps nebo tepelnou smrt svého původního vesmíru?
– Popsaný postup tvorby nového vesmíru vede ke vzniku miniaturní černé díry. V ní snad dojde k jakési obdobě inflace, malé černé díry jsou ovšem nestabilní a ihned se kvantově vypaří. Skutečně zůstane nafukující se černá díra v nějakém „prostoru vedle“, jak si myslí Harrison a snad i Alan Guth (jeden z autorů inflační teorie), nebo prostě zmizí?
