Psům bez problémů přiznáváme třeba inteligenci sociální, jak je to však s jejich schopnostmi abstraktního myšlení ve smyslu logiky či matematiky?
Především – jde nám o činnost „vědomou“. Když třeba pes vyskočí přesně tak, aby chytil míček v letu, nejde jistě o matematickou inteligenci, protože zvíře neprovádí žádné výpočty. Nicméně obecně zvířatům určité abstraktně-matematické schopnosti nechybí (u krkvacovitých ptáků viz třeba zde).
I pes samozřejmě nějak porovnává kvantitu, radši si vybere misku, kde je více žrádla (pokud jsou obě misky stejně daleko). To ještě není důkaz žádné zvláštní abstrakce, pes má ovšem smyl pro něco jako „abstraktní geometrii“ – byly zaznamenány případy, kdy měl přinést více předmětů, ale nedokázal je uchopit současně, tak je tedy „složil“ (menší předmět dal do klobouku apod.).
Co se týče početních schopností psů, zaznamenány jsou případy, že člověk rozháže určitý počet předmětů a pak dává psovi pokyn, aby je postupně přinášel. V povelech pokračuje, i když jsou přineseny už všechny; pes si však pamatuje, kolik věcí celkem bylo kolem poházeno (není to ovšem v řádu desítek předmětů) a v určitý okamžik namísto aportu na člověka začne tázavě pohlížet apod. Aby se zamezilo, že člověk psovi nějak podvědomě naznačuje počet („teď už je to všechno“), pokus se prováděl i jako slepý: člověk, který dává povel, sám neví, kolik např. míčků bylo předtím někým jiným rozházeno.
Uskutečnily se i experimenty, kdy bylo psovi ukázáno, že určitý předmět je schován za zástěnu. Poté je totéž provedeno s dalším předmětem. Pak se pokusíme psa poplést, jeden z předmětů je nepozorovaně odstraněn či přidán a zástěna odkryta. Pes náhle vidí 1 + 1 = 1 nebo 1 + 1 = 3. Pokud by pes měl nějaký „model“ situace, měl by být v takovém případě zmaten – a to skutečně je (alespoň to tak vypadá, experiment se nedělal se ovšem bohužel se snímáním mozkové aktivity). To ale není zase tak překvapivé, fena by měla být třeba schopna nějak počítat štěňata (a snad i pastevečtí psi zvířata ve stádu? tam je to spornější).
Psi mimochodem umějí i „odečítat“, respektive aplikovat vylučovací princip. Byly zaznamenány případy, kdy pes měl před sebou hromadu různých předmětů, z nichž všechny kromě jednoho znal pojmenováním. Následně dostal úkol ve stylu „přines budík“. Pes provedl vyloučení všeho ostatního a usoudil, že budík musí být tedy to, co nezná, a předmět přinesl. Už toto jedno spojení navíc stačilo k tomu, aby si udělal příslušnou vazbu a nadále měl slovo identifikované s tímto typem předmětu.
Zdroj: Stanley Coren: Inteligence psů, Práh, Praha 2007
Poznámky:
– Samozřejmě, že u knih napsaných nadšenými pejskaři bývá vždy podezření, zda informace jsou objektivní, zda přání není otcem myšlenky a schopnosti čtyřnohých miláčků nejsou zveličovány. Pokud mohu posoudit, tato kniha je nicméně solidní. Autor třeba pochybuje o „hudební inteligenci“ psů. Psi vytím a štěkáním komunikují. Pokud vyje skupina psů či vlků, spíše jde tedy o sdělení „jsme tady“ než o snahu o vnímání nějaké hudební estetiky. Jiná věc ovšem je, jak to vnímají lidé. V Anglii bylo třeba zvykem míchat plemena i jedince ve smečce tak, aby při lovu štěkot a vytí vytvářely určitou „hudební kompozici“.
– Nicméně, z výše popsaného se zdá, že psí matematická inteligence spíše zaostává třeba za krkavcovitými ptáky. Možná je problém v nastavení experimentů, které jsou vizuální, ale zrak u psa není tak dominantní smysl jako u člověka nebo havrana.
– V případech popisovaných schopností máme před sebou často zřejmě výběrový efekt; popisovány jsou dovednosti výjimečně chytrých jedinců a pak se zklamaně divíme, že zrovna náš pes to nezvládne.
– Zajímavé je, že uvedené případy ukazují matematické schopnosti psa, které nebyly nijak speciálně cvičeny. Šlo by psy cíleně „učit matematiku“?
– Viz také článek Psí štěkot má gramatiku i syntax
