Podobně jako chemické reakce vedoucí k pravidelně uspořádaných strukturám se jako doklad teorie chaosu pokládají některé zajímavé změny probíhající na fyzikální úrovni.
Tzv. voštinové struktury vzniknou následujícím způsobem: Na nádobu s kapalinou necháme působit z jedné strany teplo. Dokud bude gradient malý, budou molekuly v neuspořádaném pohybu a teplo se bude přenášet pouze vedením. Při vyšším gradientu nastane proudění kapaliny — a právě v tuto chvíli se začnou tvořit uspořádanější struktury, např. různé šestiúhelníkové útvary, v nichž se pohybuje kapalina.
Až do určité míry přitom platí, že tato uspořádanost bude tím vyšší, čím vyšší je teplotní gradient (ovšem např. až do chvíle, kdy se kapalina začne vařit).
Fakt, že vzrůstem teploty zvýšíme uspořádanost systému, je zdánlivě v rozporu s druhým zákonem termodynamiky. Celá teorie chaosu se jaksi uplatňuje "na hraně" tohoto zákona. Ne snad, že by zákon o růstu entropie/uspořádanosti neplatil, vybíráme si prostě takové části systémů, které se nacházejí daleko od termodynamické rovnováhy a do nichž přivádíme zvěnčí uspořádanou formu energie.
Obdobou takového systému ve velkém je i naše planeta, kam dopadá sluneční záření. Teorie chaosu má tak poměrně těsný vztah i například k pozemské biologické evoluci.
