Pokud vás zaujaly články o havranech, které již byly na Science Worldu publikovány, pak snad oceníte i následující perličky:
(Starší články
Tolkienovské pátrání po havranech a krkavcích
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F1EC1F86319C1B00C1256E970048FD65?OpenDocument&cast=1
Havran či krkavec se mohou unudit k smrti
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/6B4FC83E3C53EEC4C1256E970048C3B8?OpenDocument&cast=1
Lidská řeč u papoušků a krkavcovitých
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/E77D74FC463A9CB9C1256E970048C699?OpenDocument&cast=1)
Jakou cenu má havran?
Kolik byste byli ochotni zaplatit za jednoho statného havrana? Můj odhad je 20 haléřů, nikoliv však těch nedávno zrušených, ale v podstatně tvrdší měně.
K odhadu havraní ceny jsem došel jednoduše. Slovo havran představovalo totiž mj. také lidový název pro rakousko-uherský 20haléř, ražený ve válečných letech 1915-1918 ze železa. Přezdívka se odvozovala z toho, že mince z nepříliš ušlechtilého kovu v oběhu rychle černala.
Havraní pivo
Alena Plavcová ve svém článku Krá Kroá (magazín Lidových novin v roce 1998) zmiňuje havrana Vaška, který svého pána doprovázel do hostince a tam pil pivo z porcelánového tácku. V této souvislosti se vnucuje otázka, jaký typ piva havrani preferují.
Samozřejmě – havrani nejraději pijí Havrana. Jde o tmavý ležák (přibližně jedenáctka) pivovaru Vyškov. Podle výrobce se pro přípravu Havrana používá čtyř druhů speciálních sladů, pro pivo je charakteristická plně sladová karamelová chuť, vůně i tmavý barevný tón.
Havran dokonce obsadil v anketě časopisu Pivní kurýr druhé místo v soutěži Pivo roku 2002 v kategorii tmavých piv. Havrana předstihl pouze Kozel (velkopopovický).
Ve znamení havrana
V heraldice bývá havran někdy spojován se sluncem (to hlavně když má na pařátu zlatý kroužek, zlatý prsten apod.).
Podle Milana Myslivečka (Milan Mysliveček: Panoptikum symbolů, značek a znamení, Horizont, Praha, 1992) měli havrana v erbu Otmárové z Holohlav, Hradišťští z Hořovic, Hradečtí z Hradce a Sendražští ze Sendražic. Robmhápové ze Suché si do erbu dali erbu tři krkavčí hlavy, Eggenbergové, kteří po Bílé hoře získali Český Krumlov, měli ve znaku tři havrany držící svými zobáky královskou korunu. Dodnes jsou ve znaku Českého Krumlova. Tři havránci zde ovšem nesou nikoliv korunu, ale růži, to díky spojení Eggenbergů s Rožmberky.
Havran se ubydlel také ve znaku Protivína, Trutnova, Vranova (zde jde spíše o vránu) a Veltrus (tedy je havran dokonce ve znaku spolu s českým dvouocasým lvem). V případě Trutnova znak města připomíná pověst, ve které havran pomohl objevit dračí doupě. Stejný motiv se stal i základem erbu obce Ratibořské hory. Schwarzenbergové měli v 16. století ve znaku havrana klovajícího do hlavy Turka.
Výše již citovaná Korvína (Petr Rákos: Korvína čili kniha o havranech, Český spisovatel, Praha, 1993) uvádí, že havrana mají ve znaku také Carlsbaad, Moravský Beroun, Saarsbrucken a Řezno.
Milan Buben (Milan Buben: Encyklopedie heraldiky, Libri, Praha, 1997) pak ještě dodává, že kromě uherského krále Matyáše Korvína měl havrana v erbu i náš Jíra z Roztok.
Havran, kavka, sýček, racek
Havraní hejna nejsou homogenní, vyskytují se v nich také kavky. Zajímavé je, že čím větší hejno, tím relativně více kavek. Mezi 100 000 nocujícími veltruskými havrany by počet kavek mohl dosahovat až 20 %, tedy 20 000 ptáků. Kavky jsou vůbec dosti tolerantní, takže je najdeme i v hejnech vran či špačků. Mezi havrany lze kavky odlišit nejen podle vzhledu, ale i dle krákotu – jejich hlasy jsou vyšší.
Na skládkách (např. v Praze-Chabrech) se havrani během obživy jakž-takž snášejí i s racky, zde ovšem může jen těžko dojít k záměně. A protože havrani přetrpí i brouzdání v ledové vodě, konkurují si někdy s racky také při získávání potravy ze zimních řek.
Při překladu Morgensternových veršů dokonce došlo k záměně havranů a krkavců za sýčky. Z biologického hlediska je ovšem taková záměna absurdní, krkavcovití nepatří na rozdíl od sov mezi noční tvory. V Hiršalově překladu Morgesternovy básně Bundeslied der Galgenbruder (česky Hymna šibeničních bratří) se však přesto praví
Krkavec vzkřik: Umár, umár!
přičemž v originále zní verš
Es schreit der Kauz: pardauz! pardauz!
Der Kauz přitom znamená biologicky sýček. Ten nám v češtině ovšem splývá spíše s upírstvím a věštěním špatných zpráv než s prostou mrchožravostí, překladatel proto raději zvolil krkavce. Jak už svědčí název a konec konců i obsah básně (v českém překladu začíná "Ó strašný zmatku žít a být – Nás tu teď houpá rudá nit."), pojednáváme zde totiž o oběšencích.
Úryvky z právě vycházející knihy
Pavel Houser: Havrani
Triton, 2004
128 str., brož., cena: 59
Detaily o publikaci
http://www.triton-books.cz/book.asp?bookid=126
