Mínil tím vědu budovanou „spekulativním, postempirickým způsobem“, cosi podobného literární kritice, která je ze své podstaty neschopna byť se jen blížit pravdě. V pozdější knize Rational Mysticism (Racionální mystika) Horgan používá pro superstrunovou teorii jiné literární analogie, když říká, že to „není o mnoho víc než science fiction v matematické podobě“.
I když v Konci vědy mluví o nezávazné vědě v souvislosti s vývojem různých vědních odvětví, teoretické fyzice částic se věnuje na prvním místě a předvídá její budoucnost, kdy „hrstka zoufalců oddaných spíše pravdě než praktičnosti se bude věnovat fyzice neempirickým, nezávazným způsobem, sondujícím magickou říši superstrun a jiných ezoterických oblastí a vzrušujícím se nad otázkou smyslu kvantové mechaniky. Konference těchto nezávazných fyziků, jejichž spory nemohou být experimentálně rozřešeny, se budou stále více podobat těm, jež probíhají v baště literární kritiky – ve Sdružení pro moderní jazyk (Modern Language Association).“.
To byla pro většinu fyziků hozená rukavice a Horgan se stal velmi neoblíbeným mezi nimi i v časopise Scientific American, který vyjadřoval jejich názory. Bylo tomu tak i proto, že pro mnoho fyziků se dotkl velmi citlivého místa, neboť mezi konferencemi tohoto Sdružení pro moderní jazyk a konferencemi o strunové teorii není tak velký rozdíl. Horganova předpověď se začala plnit rok poté, co vyšla jeho kniha, protože rok 1997 byl také rokem, kdy „Struny 1997“ v Amsterdamu zahájily série každoročních velkých mezinárodních konferencí o teorii superstrun. Tato série v dalších letech přilákala rostoucí počet účastníků. „Strun 2002“, pořádaných na univerzitě v Cambridgi, se zúčastnilo 445 vědců, „Strun 2003“ v Kjótu 392, „Strun 2004“ v Paříži 477 a „Strun 2005“ v Torontu asi 440 účastníků.
Na rozdíl od setkání členů Sdružení pro moderní jazyk se tyto konference obvykle konají v letním a nikoli v zimním akademickém semestru, takže většinou nedávají příležitost k hledání zaměstnání. Ale stejně jako na konferencích tohoto sdružení ani jedna z přednášek o teorii strun nezahrnuje nějaký druh experimentálně ověřitelných předpovědí o povaze fyzikálního světa.
…
Několik let před Horganovým Koncem vědy varoval fyzik David Lindley v knize The End of Physics: The Myth of a Unified Theory (Konec fyziky: mýtus jednotné teorie), že fyzika při hledání jednotné teorie upadá do nebezpečí, že se stává více mytologií než vědou. Lindley s řadou dalších vědců upozorňoval, že superstrunová teorie je založena na čisté matematice, která měří pokrok estetickými úsudky. Uznávali právo superstrunových teoretiků prohlašovat svou teorii za krásnou a elegantní, ale kritizovali toto spoléhání se na matematickou krásu, které teoretikům brání spojit své myšlenky s čímkoliv experimentálně pozorovatelným.
Tento text je úryvkem z knihy
Woit Peter: Dokonce ani ne špatně – Lesk a bída strunové teorie
Paseka, Praha 2010
O knize na stránkách vydavatele
