Vědci z MIT úspěšně vyzkoušeli experimentální systém, který je využitelný k bezdrátovému dálkovému, napájení všech možných druhů elektrických spotřebičů.
Onen úspěšný pokus je vlastně již staršího data, ale teprve nyní k němu byly publikovány další podrobnosti. Již na podzim loňského roku se technikům z MIT (Massachusetts Institute of Technology) podařilo přenést vzduchem energii z vysílače do přijímače na vzdálenost zhruba dvou metrů. Dost pro napájení 60W žárovky. Tato technologie byla označena marketingově atraktivním pojmem WiTricity (wireless electricity – bezdrátová elektřina).
60 wattů se nemusí zdát jako moc, ale takový výkon stačí k napájení několika menších přístrojů jako mobilní telefon, PDA, hudební přehrávač atd. Tímto způsobem by odpadla poměrně otravná činnost spočívající v nutnosti dobíjet přístroje připojováním ke kabelu. Nicméně k uskutečnění takové vize je ještě kus cesty.
V rámci výzkumu je jako často napájené zařízení zmiňován notebook, který se po přinesení do kanceláře sám začne dobíjet. Vysílací a přijímací elektrická cívka mohou být vzdáleny několik metrů a lze mezi ně umístit i pevnou překážku.
Technologie WiTricity je podobná magnetické indukci tak, jak probíhá například v transformátorech elektrického napětí. Tam jsou nerezonanční cívky s elektrickým proudem velmi blízko sebe, ale nedotýkají se. Ovšem jak se vzdálenost mezi cívkami zvyšuje, stává se přenos proudu vysoce neefektivní, až nulový.
Myšlenka na přenos proudu vzduchem není nová, velmi intenzivně se jí věnoval americký génius srbského původu Nikolai Tesla. Nejnovější události znovu rozproudily debatu, zda se mu skutečně na tomto poli podařilo dosáhnout úspěchu, či nikoli, případně jak významný úspěch to byl.
Tesla vynalezl cívky dnes nazývané po něm – Teslovy cívky – určené k transformaci nízkonapěťového a nízkofrekvenčního proudu na vysokonapěťový a vysokofrekvenční. Velmi oblíbené je zobrazování těchto cívek v lepších elektrotechnických a přírodovědných muzeích.
Intenzivní testy s přenosem energie na dálku prováděl Testa v květnu 1899 ve městě Colorado Springs, ovšem není jasné, zda se povedly. Jasné jen je, že na další pokusy v tomto směru již Tesla neměl prostředky a že do praxe se tato technika dostává teprve nyní.
Jak WiTricity může pracovat
1) Přívod energie do měděné antény.
2) Anténa rezonuje na frekvenci 6,4 MHz, vysílá elektromagnetické vlny.
3) Energetické „ocásky“ šahající do vzdálenosti až pěti metrů.
4) Elektrický proud je absorbován přijímající anténou, například připojenou k notebooku. Ta musí rezonovat na stejné frekvenci jako vysílající, tedy 6,4 MHz.
5) Nadbytečná energie nevyužitá notebookem je zpětně absorbována vysílající anténou.
Lidé ani předměty nejsou přenášenou energií ovlivňovány, protože nerezonují na frekvenci 6,4 MHz.
