David Craig z Translational Genomics Research Institute na univerzitě v arizonském Phoenixu objevil statistickou metodu, jak lze z hromady genetických dat vyextrahovat se slušnou pravděpodobností individuální profily.
Metoda je pokládána za možné ohrožení soukromí dobrovolníků v genetických studiích. I když jsou data zveřejněna jen jako celek, šlo by je zpětně zase „rozložit“. To samo o sobě ještě není problém, u člověka by pak ale stačilo zjistit jen malou část genetické informace a poté se podívat, zda se jako dobrovolník nezúčastnil nějaké genetické studie; v tu chvíli by byla k dispozici i další data, tedy například všechny zjišťované jednonukleotidové polymorfismy (SNP). A ty zase souvisejí například s dispozicemi k chorobám…
Americký National Institutes of Health z tohoto důvodu nejspíš přikročí k tomu, aby genetická data tohoto typu zmizela z webu, alespoň z jeho volně přístupné části. Nicméně ani omezený přístup k těmto datům např. pro předplatitele určitého časopisu není považován za dostatečné řešení.
Dobrovolníci jsou předem ujišťováni, že se k jejich datům nikdo nedostane; hrozí tedy, že by v budoucnu mohlo být těžší ochotné lidi nacházet. Jakým způsobem se budou genetická data v budoucnu zveřejňovat ovšem není v tuto chvíli tak docela jasné. (Možná se budou nějak dokonce upravovat přidáním šumu? Ale jak to udělat, aby se tím nenarušila jejich hodnota pro další zpracování? To dnes asi nikdo neví.)
Nově objevená metoda by ovšem mohla mít i pozitivní význam: stávajícími postupy bylo obtížné zjistit, zda se ve směsi různých DNA nachází i DNA konkrétního člověka. Určování markerů k důkazu, tak důležitému např. v kriminalistice, vesměs nepostačovalo.
Craigovu metodu bude ještě třeba dále testovat, aby se zjistilo, za jakých podmínek dává rozumně spolehlivé výsledky.
Zdroj: New Scientist
Viz také:
Genomac: Vzorky DNA bez souhlasu testovaných osob nezpracováváme
Vzniká databáze české Y-DNA