Edward Teller (1908 – 2003)
9. září 2003 zemřel ve věku 95 let ve svém domě v kampusu Stanfordské univerzity v Palo Altu „otec americké vodíkové bomby“ dr. Edward Teller, jeden z největších jaderných fyziků 20. století.
Byl zároveň jednou z nejkontroverznějších vědeckých osobností minulého století. Člověk s nevšedním rozhledem a geniální invencí, spoluzakladatel proslulé livermorské národní laboratoře, autor řady odborných článků a knih, vynikající učitel, ale také iniciátor a hlavní „architekt“ vodíkové a neutronové bomby. „Chtěl jsem pracovat na poli teoretické fyziky,“ řekl kdysi Teller, „ne na vývoji ničivých zbraní. Až do dne, kdy Hitler obsadil Holandsko a Belgii…“
Narodil se v roce 1908 v Budapešti, jeho otec byl advokát a matka pianistka. Když se rozhodl věnovat se matematice, otec s tím nesouhlasil. Domníval se, že jako matematik se jeho syn nikdy neuživí. Mladý Teller tedy zvolil kompromis a vystudoval chemické inženýrství v Německu, odkud musel kvůli svému židovskému původu po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 uprchnout. Krátkou dobu žil a pracoval u Nielse Bohra v Kodani a pak rovněž krátce ve Velké Británii, než se roku 1935 vystěhoval do Spojených států, kde záhy získal americké občanství. Působil jako profesor teoretické fyziky na Univerzitě ve Washingtonu a jeho práce z oblasti nukleární fyziky a kvantové mechaniky měly takový ohlas, že byl v roce 1943 mezi prvními vědci, kteří byli pozváni, aby se zúčastnili tajného „Projektu Manhattan“. Teller se již té době rozpracovával zejména teorii jaderné fúze, která se později stala klíčovou pro konstrukci vodíkové bomby. V Los Alamos strávil několik let, společně s řadou světově proslulých atomových fyziků, k nimiž patřili Enrico Fermi, Hans Bethe, Richard Feynman, Luis Alvarez, Leo Szilard a mnoho dalších.
Po roce 1945 pracoval Teller na Univerzitě v Chicagu jako první asistent Enrica Fermiho, ale již za čtyři roky se opět vrací do Los Alamos. Začátkem studené války byl společně s Ernestem Lawrencem a Luisem Alvarezem jedním z iniciátorů konstrukce vodíkové bomby. (O této etapě jsme nedávno přinesli třídílný seriál, popisují okolnosti závodu USA a SSSR při přípravě ničivé termonukleární zbraně. Viz http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/96330B5F12942993C1256D9400298926). Po výbuchu první sovětské atomové bomby v roce 1949 vyhlásil na jeho popud prezident Harry Truman program vývoje nových jaderných zbraní.
Není sporu o tom, že Edward Teller, jenž se podrobně zabýval jadernou syntézou, sehrál vůdčí roli v úsilí amerických vědců zabývajících se konstrukcí H-bomby. Na postu vědeckého ředitele Národní laboratoře v Los Alamos vystřídal Roberta Oppenheimera, který po své názory upadl ze strany washingtonské administrativy v nemilost. Teller byl ovšem značně problematickou osobností, a protože jeho vztahy s řadou fyziků povážlivě skřípaly, zakrátko Los Alamos opustil. Inicioval a stal se společně s Ernestem Lawrencem zakladatelem druhého střediska pro vývoj a výzkum jaderných zbraní, laboratoře v Livermore (dnes Lawrence Livemore National Laboratory). „Tato laboratoř,“ řekl později, „je jednou z věcí, díky níž jsem v životě cítil skutečné štěstí.“ Edward Teller v Livermore působil až do roku 1977 jako vedoucí fyzikálního výzkumu a po tomto roce jako čestný vědecký ředitel. V letech 1958-60 zde dokonce dočasně zastával nejvyšší post, kterého se ale vzdal ve prospěch své vědecké a akademické práce na Stanfordské univerzitě.
V této době, koncem 50. let minulého století, se za jeho režie v livermorské laboratoři pracovalo jednak na „miniaturizaci“ jaderných zbraní, jednak na vývoji balistických raket s jadernými náložemi. Je třeba poznamenat, že Teller patřil mezi fyziky k takzvanému jestřábímu křídlu, dalo by se dokonce říci, že byl mezi vědci vždy v záležitosti americké národní obrany nejostřejším propagátorem vývoje nových zbraní. Později o svém stanovisku řekl: „Vyvinuli jsme na prahu studené války vodíkovou bombu, vyzkoušeli jsme ji a postupně zdokonalovali – jen proto, abychom ji nemuseli nikdy použít. Naše úsilí při vývoji nukleárních zbraní hromadného ničení posloužilo k tomu, že jsme nakonec ve studené válce zvítězili.“
Za své silně pravicové politické názory byl často kritizován. Byl označován, a to nejen západními levicovými politiky a propagandou komunistických zemí, jako služebník amerických militaristických kruhů, jako „ďábelských fyzik“. Není ostatně tajemstvím, že to byl právě Edward Teller, kdo zčásti posloužil jako vzor hlavní filmové postavy slavného filmu Stanleyho Kubricka „Doktor Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu“ z roku 1964. Hlavní hrdina, doktor Divnoláska (Dr. Strangelove), jehož výtečně ztělesnil Peter Sellers, odkazuje nepřímo k podobě s Tellerem nejen svým středoevropským akcentem, ale i umělou paží (Teller měl místo jedné nohy protézu kvůli zranění, které si přivodil ještě v době, kdy studoval v Německu). Kámen úrazu pro všechny interprety tohoto pohledu je ale v tom, že zatímco doktor Divnoláska je bývalým nacistou, Teller, jak jsme se již zmínili, byl po celý svůj život vášnivým odpůrcem jakéhokoli totalitarismu, ať nacistického či komunistického ražení.
Přínosy jeho práce v oblasti teoretické fyziky jsou nezpochybnitelné. Teller byl autorem množství článků, které publikoval v prestižních fyzikálních časopisech. K jeho nejznámějším knihám patří např. tituly Struktura hmoty (Structure of Matter, 1949), či Naše jaderná budoucnost (Our Nuclear Future, 1958). Za zmínku stojí i dvojice publikací biografického ražení: Rozhovory o temných tajemstvích fyziky (Conversations on the Dark Secrets of Physics, 1991) a Paměti: Cesta 20. stoletím vědy a politiky (Memoirs: A Twentieth-Century Journey in Science and Politics, 2001). Za svou vědeckých práci obdržel Edward Teller řadu prestižních cen a čestných doktorátů. V roce 1982 ho prezident Ronald Reagan odměnil Národní medailí za vědu (National Medal of Science), což je ve Spojených státech nejvyšší vědecké ocenění. Na konci července tohoto roku mu prezident George W. Bush propůjčil Prezidentskou medaili svobody (Presidential Medal of Freedom), nejvyšší americké vyznamenání, jaké může civilista získat.
Životní příběh Edwarda Tellera, jednoho z posledních velkých fyziků, kteří se zapojili do Projektu Manhattan, se na začátku tohoto týdne uzavřel. Není to černobílý příběh. Ilustruje totiž nesmírně složité postavení vědce 20. století, kdy se fyzikální znalosti o podstatě energie a hmoty staly hlavním tématem celosvětové politické hry. Hry, v jejíž sázce nebyly pouze mocenské a ekonomické triumfy, ale životní osud celého lidstva.
Odkazy:
Los Alamos National Laboratory
http://www.lanl.gov
Lawrence Livermore National Laboratory
http://www.llnl.gov
