Vlastnosti fyzikálních objektů jsou v mikrosvětě často kvantovány, z jedné hodnoty přecházejí ihned do druhé. Co když je však neustále sledujeme, tedy vytvoříme jakýsi příklad opačný ke známé Schrodingerově kočce? Výsledek je překvapující: "Pokud nějaký jev stále sledujeme", někdy nemůže vůbec proběhnout.
Misra a Sudarshan to označili za tzv. kvantový Zenónův paradox. Vysvětlení: Známé Zenónovy paradoxy se šípem a želvou vycházely z filosofie elejské školy o tom, že veškerý pohyb je jenom mámení a jsoucno je ve skutečnosti nehybné. Pokud pohlížíme na nějaký šíp, on prostě někde JE (změříme jeho polohu): znamená to tedy, že se nemůže pohybovat.
A jak je to v našem případě? Nepřetržitý proces měření nutí atom setrvat v původním stavu — takže pokud bychom nepřetržitě sledovali Schrodingerovu kočku, zůstala by zřejmě stále naživu. Pokud například sledujete, zda elektrony přecházejí účinkem záření do excitovaných stavů, dojde k následující situaci: Čím častěji provádíte v průběhu experimentu měření, tím méně elektronů do oněch excitovaných stavů přejde.
Neboli jinak řečeno: "Voda v konvici se začne vařit pouze ve chvíli, kdy se nedíváte." 
