Student World

V dnešní době je poněkud módní kritizovat "redukcionismus" či "mechanicismus" vědy a tvářit se, že minimálně od osvícenství se vývoj civilizace ubíral špatným nebo alespoň příliš jednostranným směrem. Je tedy jasné, že filosofové, z jejichž myšlenek mohla moderní věda odvodit své metody, nemají právě na růžích ustláno. Jedním z nich je René Descartes.

Od jeho jména, respektive jeho latinizované podoby Cartesius, je dodnes odvozován systém pro pojmenování pravoúhlé soustavy souřadnic. Asi si vzpomene i na jeho důkaz lidské existence v podobě výroku "Myslím, tedy jsem". Jinak je však hojně kritizován za to, že ve své Rozpravě o metodě narýsoval ostrou dělící čáru mezi věci božské (lidská duše) a přírodní, které jsou záležitostí studia vědy. Ne každému je také sympatická Descartesova myšlenka o tom, že zvířata jsou pouhé mechanismy a jako takové nemohou cítit nic na způsob bolesti či utrpení. Rovněž idea přirovnávající většinu dějů k hodinovému strojku je dnes nahlížena jako jednostranná.

Byl to však právě tento způsob myšlení, který stál u zrodu novověké exaktní vědy. Je proto potěšitelné, že profesor Karel Mácha se pokouší ukázat život tohoto člověka ve světle příznivém: Jako někoho, kdo byl celou svou duší oddán studiu myšlení a vědě, hledání pravdy. Je jistě zajímavé i to, že Descartesovu obhajobu (neboť se sice jedná o životopis, ovšem autor nezastírá své velké sympatie k portrétované postavě) napsal člověk spojovaný s katolicismem.
Descartesovy náboženské peripetie byly vůbec složité. Jeho dílo bylo krátce po jeho smrti zakázáno katolíky i protestanty, ač Descartes sám sebe vždycky pokládal za pravověrného křesťana. Jeho základní definice vycházejí právě z evidentní existence lidské duše a Boha. Je proto dosti paradoxní, pokud je Descartes spojován s moderním materialismem.
René Descartes byl člověk, jehož život byl formován událostmi pohnuté doby. V první řadě to byla třicetiletá válka a náboženské spory rozdělující Evropu na dvě nepřátelské části. Podle tradované verze Descartes bojoval jako žoldnéř v řadách císařských na Bílé hoře. To mu však nijak nebránilo, abychom ho posléze naopak nalezli v armádě protestanstských Nizozemců v jejich boji proti španělské koruně.
Za druhé, Descartés žil v období, když již byl dogmaticky aplikovaný a chápaný aristotelismus dávno za svým zenitem. Přitom paradoxně právě pro neslučitelnost svých názorů s touto upadlou formou aristotelismu byly Descartovy spisy posléze zakázány. Konec konců: Jsme v době krátce po skončení inkvizičního procesu s Galileem.
A další paradox do pestré mozaiky: Onoho postulátu, že základem všeho je matematika, se Descartovi údajně dostalo v mystické vizi…
Mimochodem, Descartesova účast v bitvě na Bílé hoře byla velmi půvabně popsána ve vědeckofantastické povídce Ludvíka Součka "Zájem Galaxie". Ovšem vztah k Čechám touto bitvou pro filosofa neskončil: Descartes byl podle všeho platonicky zamilován do Elišky, dcery neblahého českého "Zimního krále" Ferdinadna Falckého.
Nakonec se však Descartesovi stala osudnou jiná žena – švédská královna Kristýna. V době, kdy byly v Holandsku již jeho spisy již zakazovány, přijal její nabídku, aby přesídlil do Švédska a věnoval se přímo vzdělávání jejího veličenstva. V chladném skandinávském klimatu pak Descartés nachladl a 11.února roku 1650 zemřel na zápal plic. Bylo mu padesát čtyři let…

Zdroj: Karel Mácha, Cartesius, Petrov, Brno, 1991

autor Pavel Houser