Jaké jsou hlavní argumenty pro teplokrevnost dinosaurů? Již lord Owen a Huxley se v 19. století domnívali, že dinosauři dokázali regulovat svoji tělesnou teplotu.
Hlavní argumenty jsou dnes následující: Nohy dinosaurů byly umístěné nikoliv ze stran, ale pod tělem. To jim umožňovalo vyvinout velkou rychlost a běžet i poměrně dlouho. Ničeho takového plazi nejsou schopní. Aktivní a rychlý způsob života vyžaduje velkou spotřebu energie, ta se obvykle pojí s teplokrevností.
Další podpůrný argument: Pouze výkonné srdce teplokrevných živočichů by dokázalo vypumpovat krev do dlouhého krku některých dinosaurů, především sauropodů (“brontosaurů”).
Fosilie dinosaurů pocházejí z oblastí Antarktidy i Aljašky, tedy míst, která ležela na tehdejších pólech. I když po většinu druhohor bylo výrazně tepleji než dnes, geografické póly svým klimatem zřejmě přesto připomínaly dnešní tundru. Současní plazi přitom nedokáží přežít v oblastech za polárním kruhem, takové prostředí totiž vyžaduje aktivní metabolismus s produkcí tepla.
Zajímavé je také zjištění, že poměr dravých a býložravých jedinců se liší podle toho, zda jde o teplokrevné nebo studenokrevné dravce. Teplokrevné šelmy potřebují ke svému nasycení mnohem větší množství kořisti a je jich tedy v poměru k býložravcům mnohem méně.
Rozbor fosílií přitom ukázal, že poměr mezi dinosaury dravými a býložravými byl dokonce ještě nižší než je tomu dnes u savců (protože dinosauři lovili nejenom dinosaury a predátor může být současně kořistí, jsou tyto výsledky samozřejmě zatíženy řadou nepřesností, rámcový závěr je nicméně jasný).
Zajímavé přitom je, jak poměr dravců a kořisti kolísá v jednotlivých epochách – poklesl v permu, když se objevili první teplokrevní živočichové, savcovití plazi terapsidi. Číslo zase stouplo k triasu, kdy terapsidi vymírali a na jejich místo nastupovali tekodonti. S tím, jak začali dominovat jim příbuzní, ale zase teplokrevní dinosauři, poměr opět klesl. Zhruba platí, že endotermní (teplokrevný) živočich spotřebuje 10krát tolik potravy než ektoterm stejné hmotnosti. Studenokrevní živočichové jsou ovšem díky tomu nuceni trávit většinu života v nečinnosti, protože nemají dost energie na setrvalý pohyb.
Další fakta ve prospěch teplokrevnosti dinosaurů: Struktura kostí dinosaurů odpovídá dnešním velkým savcům spíše než třeba varanům. Dinosauři rostli v dětství rychle (velká spotřeba energie), pak se však jejich růst zřejmě (tady si nejsme jistí) zastavil. Naproti tomu dnešní plazi mírně rostou po celý život.
Protože dinosauři tedy zřejmě byli teplokrevní, byli nuceni budovat mezi sebou a okolím nějaké izolační vrstvy. Šupiny se tedy u některých druhů asi zčásti přeměnily na pokryv podobný peří či srstí, nebo alespoň mající stejnou termoregulační funkci.
(Zdroj: Jaroslav Mareš: Záhada dinosaurů, Svoboda-Libertas, Praha, 1993)
Určitým protiargumentem snad může být fakt, že dnes neznáme žádného teplokrevného plaza. Krokodýli, relativně blízcí příbuzní dinosaurů, teplokrevní nejsou. Vymírání na konci druhohor tedy muselo být značně selektivní – pokud problém ještě nerozšíříme o další rovinu, že totiž dinosauři přežili v podobě teplokrevných ptáků.
Teplokrevnost se v živočišné říši pravděpodobně objevila vícekrát nezávisle na sobě. Tato možnost je pravděpodobnější, než že by “technologii” vyvinul nějaký dávný plaz, společný předek savců i ptáků.
