Během velkých vymírání zmizelo velké množství pozemského života. Uvádí se, že v průběhu největšího vymírání na konci prvohor (v permu) se uzavřela evoluční větev asi 90 % živočišných druhů. Jak ale rychle zmizely?
Tato otázka není samoúčelná, má smysl vzhledem k celé řadě důsledků možných odpovědí. Vymírání, které zatím způsobil člověk, se například tomu permskému (ani jiným tzv. velkým vymíráním) nemůže blížit ani zdaleka. Navíc je docela dobře možné, že větší škody než celá moderní civilizace udělali spíše lovci doby ledové a lidé, kteří se šířili po skončení posledního glaciálu do nových oblastí (Amerika, Austrálie).
Nicméně proti této logice existuje dosti zásadní protiargument – nevíme, jak přesně velká vymírání vypadala a jaké byly jejich příčiny a mechanismy. V případě konce dinosaurů na konci křídy se vážně uvažuje o možnosti, že na vině byl pád asteroidu (o čemž svědčí i například nález iridiové vrstvy z této doby z oblasti mexického poloostrova Yucatan). I u dalších velkých vymírání existuje možnost, že by nějak souvisely s dopady nebeského tělesa. Tuto otázku však nyní řešit nebudeme, stejně jako spor o to, zda k velkým vymíráním dochází cyklicky (pak by mohly souviset např. s tzv. Oortovým mračnem kdesi za oběžnou dráhou Pluta) či nepravidelně.
Oč nám ale jde je otázka rychlosti apokalypsy: 90 % druhů v permu vymizelo v průběhu jediné noci? Trvalo to 50 let? 5 000 let? 5 milionů let? Je jasné, že pokud velká vymírání trvala v řádu milionů let, pak je lidské tempo vyhlazování ostatních druhů s nimi srovnatelné. V opačném případě zde působily síly podstatně mocnější než my.
Problém je především v tom, že z paleontologického nálezu nemůžete určit nic jako "dobu vyhynutí" (leda byste objevili doklad nějakého masakru). Prostě dojdete k poslednímu nálezu fosilie určitého tvora a můžete říct – od této chvíle o něm není zpráv. Těžko ale říct, jak dlouho mu vyhynutí od posledního nálezu vlastně trvalo… Nálezy jsou torzovité, fosilie jednotlivých druhů často od sebe na chronologické škále vzdálené až deset milionů let.
Je zřejmé, že pokud bylo vymírání například důsledkem probíhající podnebné změny (tání ledovců, změna výšky hladiny, slanosti moře, teploty…), šlo o proces relativně pozvolný. Naproti tomu zásah tvrdým zářením po výbuchu nedaleké supernovy by vyvolal decimaci podstatně rychleji. Pád asteroidu je svým účinkem někde mezi – pravděpodobně by následkem střetu země s dalším kosmickým tělesem došlo k rozptýlení velkého množství prachu v atmosféře. Teplotní účinek by se v závislosti na okolnostech mohl projevit oběma směry, buď jako přehřátí nebo jako malá doba ledová…
Zdá se bohužel, že v současnosti nemáme k dispozici metodu, která by umožňovala charakter velkých vymírání popsat a zhodnotit přesněji, takže záhada trvá…
