Ostatní |
Technologické a vědecké souboje druhé světové války máme spojené hlavně s populárním lámáním šifer. Ale existovala i celá řada jiných front, například radarové systémy.
Technologické a vědecké souboje druhé světové války máme spojené hlavně s populárním lámáním šifer a závodem o výrobu atomové zbraně. Ale existovala i celá řada jiných front, například radarové systémy.
Kniha „Nástroje temnot – historie elektronické války“ se zaměřuje právě na tuto oblast (elektronickou válkou se v tomto kontextu nemyslí vývoj počítačů). Děj knihy začíná před leteckou bitvou o Británii, kdy Britové setrvávali relativně v klidu. Domnívali se totiž, že minimálně v noci jsou jejich města (po zatemnění) bezpečná, protože na tuto vzdálenost nejsou Němci svá letadla dostatečně přesně navádět na cíl.
Vývoj navigačních systémů ale postupoval dopředu. V roce 1940 se objevila německá letadla naváděná paprskem tak, že jeho šířka nad Londýnem nepřesahovala cca 2 km – což Britové zjistili de facto náhodou, na základě informací od zajatého německého letce.
Pak začalo pátrání spojené s analýzou celé technologie. Němci používaný naváděcí paprsek měl kmitočet 30 Mhz. Pokud by se tyto paprsky šířily po přímce a neohýbaly se podle zemského povrchu, jejich efektivní dosah by byl (pro letadlo letící ve výšce cca 6 km) necelých 300 km, což by na navádění bombardérů z Německa nad Londýn nestačilo. Britská armáda se spojila s odborníky z firmy Marconi a pokusila se problému přijít na kloub, záležitost ale zůstala otevřená.
Až v červnu roku 1940 pak převládlo přesvědčení, že Němci jsou nočních náletů na britská města schopni – a teprve tehdy, tedy skutečně za pět minut dvanáct, začala být prováděno protiopatření. Byly instalovány první rušičky, Němci ovšem zvýšili vzápětí přesnost své navigace tak, že zařízení začali budovat na území poražené Francie, tedy mnohem blíže britským břehům.
K souboji na poli radarů a rušiček se v průběhu letecké války přidala celá řada dalších triků. Pro útočící stranu je v případě nočního náletu výhodné místo osvítit, první bombardéry mají tedy především za úkol vznítit oheň. Na to ovšem obránci mohou zase zareagovat tak, že budou v krajině zapalovat ohně fiktivní, které mají nepřátele splést. A tak dále – těmito peripetiemi, triky a protitriky, se zabývá i další text; jak už bylo řečeno, kniha začíná před leteckou bitvou o Británii a popisuje celé období až do konce druhé světové války. Lehce se věnuje i leteckým bojům mezi Spojenci a Japonskem, východní fronty si nevšímá.
Alfred Price: Nástroje temnot – historie elektronické války, Mladá fronta, Praha 2006
Komentáře
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.