Komu leží na srdci šetrnost technologií, bude asi z této koncepce nadšen, nabízí úspory materiálu na vstupu i nižší produkci odpadu.
Jak informoval New Scientist, Xiang Chen a jeho kolegové z Carnegie Mellon University v Pittsburghu vyvinuli 3D tiskový systém Encore, který je určen právě pro úpravy stávajících předmětů. Nejprve je třeba samozřejmě do geometrie modelu zahrnout původní předmět. Systém prozkoumá i texturu povrchu původního předmětu, takže pak dokáže vytvořit část, která na něj bude pasovat. Příkladem je třeba obtištění baterie tak, aby se pak součástky daly složit do svítilny (zřejmě se nemyslí elektrické vodiče, ale prostě jen „obal“), systém umí také přidělávat plastové ozdoby k magnetům, nahradit ulomené ouško hrníčku apod.
Stefanie Mueller a její kolegové z Hasso Plattner Institute v Postupimi pracují na podobném projektu, který ale celou myšlenku posouvá ještě o krok dál. Zde se počítá nejen s přidáváním částí, ale i jejich odebíráním („mill away“), tj. nešlo by už pak jen o aditivní proces.
Společnost Gartner odhaduje, že letos si koncoví uživatelé koupí asi 250 000 3D tiskáren, v roce 2017 by to již mělo být přes milion.
Poznámky:
Ad tisk kolem předmětu: Předpokládám, že se tiskne rovnou na původní součást, mj. aby ještě tekutý materiál rovnou přilnul (Lze to technicky, když ale tiskárna jede vrstvu po vrstvě, dokáže se „vyhýbat“)? Nebo to pak uživatel musí ručně skládat/lepit?
Jak dokáže tiskárna odstranit původní přebytečnou část objektu?
Produkce spotřebního zboží je dnes často tak levná, že je otázkou, zda se podobné techniky vůbec vyplatí, i když samozřejmě kutilové si dokáží hrát na mnoho způsobů víceméně jen pro vlastní radost.
