Stroj s názvem RepRap, který vyvinuli na univerzitě v Bathu, se blíží dlouho očekávané „3D kopírce“. Funguje jako inkoustová tiskárna, namísto inkoustu ale na sebe tiskne vrstvy roztaveného plastu. Ty pomalu tuhnou a vytvoří požadovaný 3D objekt.
RepRap by měl dokázat tisknout prakticky všechny běžně používané předměty vyráběné z plastu. Takové systémy jsou už k dispozici poměrně dlouho, i když se dosud masově nerozšířily. Skutečnou novinkou je ale to, že systém se umí replikovat i sám – (prakticky) všechny jeho části jsou z plastu. Jeden z členů vývojového týmu, Novozélanďan Vik Olliver, takto vytiskl části tiskárny a poskládal je. Replikace byla natolik přesná, že vznikla opět funkční tiskárna, schopná opět vytisknout sebe sama. Atd.
Využití? Například nějaký výrobek nám úplně nevyhovuje. Než shánět alternativu, můžeme si udělat počítačovou reprezentaci výrobku, upravit ji softwarově na počítači a vytisknout. Nakonec by takhle každý mohl používat předměty ušité přesně na míru – obnova přizpůsobení, které je běžné ve světě softwaru.
Na adrese http://reprap.org se nachází popis projektu, návod na výrobu vlastní tiskárny i možnost koupit příslušné díly.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– 3D tiskárna neznamená jen pokrok oproti běžnému tisku. V principu umožňuje, aby se jejím prostřednictvím replikovali třeba různé nanoroboti (viz i princip tiskárny, která tiskne sebe sama). Až dosud jsme při konstrukci a množení 3D objektů byli odkázáni na velmi omezené metody (růst krystalů, replikace DNA, samosestavení…). Postupně by „věci“ mělo být možné kopírovat stejně přesně jako informace…
– Umí RepRap tisknout věci duté? Možná ano, když dokáže vyrobit i kopii sebe sama. Nebo tohoto efektu bylo třeba dosáhnout sestavením?
– Jakou zvolit technologii pro kopírování materiálů, které nejsou stejnorodé (není hned třeba uvažovat o tisku buňky, stačí kombinace plastu a oceli)?
Viz také:
Robot se umí sám poskládat z krychliček, zatím ale jen poměrně primitivně
Tiskárny mohou dělat skutečné zázraky
