Lidé, kteří se zajímají o rodokmeny, by takto získali nezávislou metodu, jak objevit své vzdálené příbuzné. Lze předpokládat, že software prolézající Internet by se takto zaměřil především na weby typu Facebooku.
Jeden z možných postupů popsal Jiwen Lu z Nanyang Technological University v Singapuru a jeho čínští kolegové. Na rozdíl od identifikace konkrétní osoby je naučit software rozpoznat souvislost třeba mezi potomkem a rodičem ovšem mnohem obtížnější. Vědci se pokoušejí o vývoj systémů především na základě evolučního/genetického programování, kdy se algoritmy postupně zdokonalují metodou pokus-omyl a výběrem těch úspěšnějších programů do další generace. Podle autorů výzkumu totiž těžko shora navrhnout nějakou univerzální metodu „umělé inteligence“, lidé sami rozpoznávají příbuznost spíše intuitivně a navíc se v tom často i sami pletou.
Ruogu Fang z Cornell University (Ithaca, New York) volí jiný přístup. Identifikoval v obličeji 22 fyzických znaků, u nichž by měla být nejvyšší míra dědičnosti, a zkouší tipovat příbuznost na tomto základě. Mezi rysy s vysokou mírou dědičnosti prý patří třeba vzdálenost mezi nosem a ústy a očima a nosem.
Oba výše vyvíjené programy již při určování příbuznosti dosahují údajně lepších výsledků než lidé.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– Omezení jsou zřejmá, když se hovoří o pátrání po zmizelých rodinných příslušnících, asi se tím nemyslí lidé opravdu nezvěstní či zmizelí kdesi v zajateckých táborech.
– Druhá věc, i když takto objevíte někoho vám potenciálně příbuzného, stejně bude třeba použít nějakou exaktnější metodu, aby se to ověřilo.
– Ačkoliv původní články o výzkumech tuto možnost nijak nezmiňují, i rozpoznávání příbuznosti může sehrát roli v kriminalistice, zejména při snaze rozplést fungování určitých sítí. Možná zde bude větší než „idealistické“ využití příslušné metody?
