Všechny strany budou hledat nové zdroje energie, kterými by nahradily uhlovodíky, a to z mnoha snadno pochopitelných důvodů. Solární energie je teoreticky nejefektivnějším zdrojem energie na Zemi, avšak solární energie vyžaduje obrovské sestavy přijímačů. Ty zabírají velký prostor na povrchu Země a mají mnoho negativních dopadů na životní prostředí – a to se nezmiňuji o tom, že jejich aktivitu narušuje střídání noci a dne.
Jako předzvěst blížící se globální války se rozvinou projekty pro příjem elektřiny vyráběné ve vesmíru, která bude vysílána k Zemi ve formě mikrovlnného záření – a prototypy těchto projektů se brzy stanou skutečností. Vojenské vesmírné rakety vynesou do kosmu nové prostředky pro získávání solární energie a armáda poskytne finanční záruky, stejně jak to učinila v případě Internetu a dálniční sítě – v podobě vládních dolarů. A to nastartuje masivní ekonomický rozvoj.
Na pozadí toho všeho však zůstane jedna nejzásadnější skutečnost jednadvacátého století: konec populační exploze. Do roku 2050 dojde v rozvinutých průmyslových zemích k dramatickému poklesu populace. Do roku 2100 dosáhnou dokonce i nejzaostalejší země porodnosti, která sotva stabilizuje jejich populaci. Celý globální systém byl od roku 1750 budován na základě očekávání postupně narůstající populace. Více pracovní síly, více spotřebitelů, více vojáků – takové bylo vždycky očekávání. Avšak v jednadvacátém století tohle přestane platit. Posune se celý systém produkce. Tento posun donutí svět k větší závislosti na technologii – zejména na robotech, které nahradí lidskou pracovní sílu, a na intenzivnějším genetickém výzkumu (ani ne tak za účelem prodloužení života, ale s cílem prodloužit produktivní věk).
Jaký bude bezprostřední výsledek klesající světové populace? Docela prostě řečeno, v první polovině století povede populační propad ke značnému úbytku pracovní síly v rozvinutých průmyslových zemích. Dnes vidí rozvinuté země problém v tom, jak udržet přistěhovalce za hranicemi. V první polovině jednadvacátého století je nový problém donutí, aby přistěhovalce přijímaly. To se dotkne i Spojených států, které budou soutěžit o klesající počet přistěhovalců a udělají všechno, aby přilákaly Mexičany do Spojených států – ironický, ale nevyhnutelný posun.
Tyto změny povedou nakonec ke krizi jednadvacátého století.
Tento text je úryvkem z knihy:
George Friedman: Příštích 100 let – Předpověď pro jednadvacáté století
Argo a Dokořán, 2010
O knize na stránkách vydavatele
