Na podobném principu stojí i myšlenka použít jako pohon lidský dech. Tento nápad je dílem výzkumného týmu z University of Wisconsin-Madison, který vedl profesor Xudong Wang.
Jako aktivní materiál vědci použili PVDF (polyvinylidenfluorid), v němž dochází vlivem mechanického namáhání k hromadění elektrického náboje, když se od sebe mechanicky vzdalují těžiště záporně a kladně nabitých částí molekuly. (Tento způsob přeměny mechanické energie na elektrickou se označuje jako piezoelektrický jev.)
Materiál na bázi PVDF je biokompatibilní a lze ho bez problému implantovat třeba do kůže. Pomocí iontového leptání se podařilo vytvořit vrstvy tenčí než mikrometr, přitom si polyvinylidenfluorid dále zachoval své piezoelektrické vlastnosti.
Rychlost vydechovaného vzduchu se údajně normálně blíží 2 metrům za sekundu. Výkon systému by mohl být asi 1 mikrowatt, akorát dost pro senzory umístěné na obličeji. Mohlo by jít třeba o přístroje monitorující u diabetiků hladinu glukózy v krvi.
Na podobných principech by mohly fungovat kardiostimulátory, u nichž se nemusela měnit baterie. Uvnitř těla by zdrojem mechanické energie byl tok krve nebo tep srdce.
Zdroj: ScienceDaily
