Naopak větší molekuly (respektive ve vodě rozpuštěné ionty) už otvorem neprolezou. Máme zde tedy jakési chytré „sítko“, respektive nanofiltr. Oproti jiným odsolovacím technikám (odpařování, reverzní osmóza – tu mimochodem zvládají i některé rostliny) by prý tento způsob výroby sladké vody neměl prakticky spotřebovávat energii.
Uvedená technologie je dílem výzkumníků z firmy Lockheed Martin, mj. známého dodavatele pro letecký a zbrojní průmysl. Prototyp zařízení má být dokončen ještě v tomto roce.
Zdroj: PopularScience, NBC News
Poznámky:
– Neodstranily by se asi menší ionty, tj. lithia a berylia, ale obou těchto prvků je v mořské vodě zanedbatelně.
– Vlastně jde stále o reverzní osmózu. Text bohužel podrobněji nepopisuje, jak tenoučkou blanku z grafenu uchytit, aby jí voda mohla protékat – a např. folii přitom neroztrhala. Také není jasné, za jak dlouho by se příslušný filtr fungoval, než by se zanesl. A pokud by grafenu bylo třeba velké množství, šlo by vůbec o metodu cenově konkurenceschopnou?
Možná by se tato technologie hodila spíše jako přenosná/nouzová sada než pro průmyslovou výrobu?
Diskutující na PopularScience zmiňují, že když se takto odfiltrují i malé ionty, neměl by být vůbec problém takto vodu také biologicky dekontaminovat.
Ještě nápad – co tímto způsobem rozdělovat i směsi vody a ethanolu (tj. získat koncentrovanější alkohol bez destilace)?
