V roce 2005 má být ve švýcarském CERNu spuštěn nový urychlovač částic nazvaný Large Hadron Collider (LHC). Ten bude ve srovnání se svým předchůdcem schopen srážet částice až desetinásobnou rychlostí. Tím ovšem také významně vzroste objem dat, která bude třeba analyzovat. A proto začíná vznikat Grid neboli Mřížka — Internet příští generace.
Jedná se o síť počítačů vzájemně propojených vysokorychlostními linkami, které umožní operativní a rychlou výměnu velkých balíků dat. Půjde tedy nejen o distribuci dat nasbíraných z měření, ale i o vracení výsledků jejich vyhodnocování. Podobný princip je využíván například v projektu SETI@home (Pátrání po mimozemské inteligenci doma), kde tisíce lidí připojených k Internetu na svých osobních počítačích analyzují signály zachycené obřím radioteleskopem z vytipovaných oblastí vesmíru.
Tím, že je analyzátor spojen se spořičem obrazovky, probíhají tyto poměrně výpočetně náročné výpočty v době, kdy na stroji nikdo nepracuje. Takto lze získat poměrně velkou výpočetní kapacitu bez nutnosti budovat obrovské a nákladné sálové počítače. Do výzkumu na LHC se má zapojit zhruba 300 univerzit v Evropě a 200 dalších po celém světě. To již představuje tisíce nejrůznějších počítačů od běžných kancelářských PC po výkonné pracovní stanice, a tím i velký výkon využitelný v době, kdy jinak tyto stroje zahálejí.
Použití síťové infrastruktury mimo Internet má zajistit rychlejší přenosy dat a také vyšší spolehlivost a bezpečnost. Mřížka bude zpočátku využívána k čistě vědeckým účelům, zejména pro základní výzkum fyziky částic a pro genetické modely. Její architekti se ovšem nijak nebrání dalšímu — třeba i komerčnímu — využití. Náklady na provoz jsou však prozatím příliš vysoké, takže si je budou moci dovolit pouze vědci opírající se o národní a nadnárodní pokladny. Podle odhadu lidí stojících u zrodu Mřížky bychom se však do 10 let mohli dočkat doby, kdy bude tato nová síť stejně běžným vybavením jako rozvod elektřiny.
