Norman Johnson, který v americké Národní laboratoři v Los Alamos řídí projekt s názvem Symbiotic Intelligence, uvedl, že Internet vedl skutečně ke vzniku nové inteligence: ovšem jinak, než se domnívali kyberpunkoví vizionáři.
Namísto inteligentní Sítě jde podle Johnsona o to, že se vytvořily inteligentní skupiny řešitelů určité třídy problémů. Komplexní úlohy je pak možné díky Internetu řešit velmi efektivně a příslušné metody se začínají stále více uplatňovat i při řízení společností a v jejich organizační struktuře. Skupinky lidí, kteří spolu komunikovali prostřednictvím Internetu, údajně v některých případech dosáhli lepšího výsledku než týmy expertů speciálně vyškolených pro určité situace. Johnson tedy akcentuje především roli Internetu ve smyslu P2P sítě.
Johnson uvedl výsledky průzkumu, podle kterého ve velkých společnostech již dnes 70 % informací, které zaměstnanci potřebují pro svou práci, přichází z komunikačních kanálů typu Internetu. Mnohem menší podíl mají školení, tištěné manuály či instrukce nadřízených.
Johnson doprovází svůj článek v americkém Computerworldu i teoriemi o společnosti jako o samoorganizujícím se mechanismu. Internet z tohoto hlediska mění nejenom činnost jednotlivců, ale i systém jako takový, třebaže jeho role je vesměs skrytá.
Johnson hájí také tezi, že IT stálo za americkým ekonomickým zázrakem 90. let. Je to prý dobře vidět na srovnání s Japonskem, kde došlo ve stejné době naopak k hospodářské stagnaci.
V rámci rychlosti přijetí nových technologií rozlišuje Johnson skupinu managerů (zřejmě míněno spíše ve smyslu středního managementu) a výkonných řídících pracovníků (decision makers). První skupina se údajně naučila využívat možností nových technologií mnohem rychleji.
