Základem postupu je v nanoměřítku prováděné odpařování určitých struktur z pevného povrchu. Tímto způsobem se pak připraví vlastní aktivní „kapky/kuličky“ vytvořeného ze skla potaženého zlatem. Kulička má velikost asi 20krát menší než červená krvinka.
Výsledkem by mohly být jednak metamateriály se záporným indexem lomu, ale třeba i chemické senzory nebo nanolasery. Vzniklé útvary mohou fungovat ve 2D i 3D, mělo by být poměrně jednoduché a levné je sestavovat i do ještě složitějších struktur. Nejnadějnější je zatím struktura sedmi částic, která vyvolává speciální interferenční vzor, tzv. rezonanci Fano. Heptamer např. nevykazuje pro určité vlnové délky téměř žádný rozptyl. To, pro jaké vlnové délky má látka požadované vlastnosti, určuje tloušťka zlatého povlaku a velikost skleněného jádra.
Materiál by mohl pro světelné paprsky fungovat jako „past“, používat se k ukládání energie nebo nezvyklým efektům spojeným s ohybem paprsků.
V rámci výzkumu byly také připraveny trojkapkové struktury, které zase fungovaly jako nanomegnet.
Zdroj: ScienceDaily
