Výroba elektřiny nepředstavuje jedinou možnost využívání sluneční energie, a zřejmě ani ne nejefektivnější. Tímto způsobem lze např. rozkládat vodu, a získávat tak vodík (podobně jako to činí rostliny při fotosyntéze), stejně tak vodu přivádět k varu.
Čistá voda se ale účinkem slunečního záření nezahřívá zrovna efektivně, absorbuje jen malý podíl dopadající energie. To se ale změní, pokud do ní přidáme nanočástice. Vědci z Rice University použili nanočástice kovové a uhlíkové. Ty absorbují sluneční energii velmi účinně, zahřívají se a tím ohřívají i okolní vodu až k varu. Důležitá je optimalizace velikosti nanočástic. Na jednu stranu musejí mít dostatečně velký povrch vzhledem k objemu, neplatí ale tak docela, že čím menší částice, tím lepší. Současně je totiž třeba, aby byly dost těžké a nestrhávala je pára. Tím jednak zůstanou v nádobě a lze je opakovaně používat, za druhé nekontaminují páru a zařízení produkuje opravdu čistou vodu.
Původní záměr výzkumníků byl následující: Připravit autokláv, tedy zařízení, které přivádí vodu k varu a páru poté používá ke sterilizaci. Obvykle se k ohřevu používá přirozeně elektřina. V oblastech bez dostupné sítě má absence autoklávu mj. za následek to, že nelze pořádně sterilizovat chirurgické nástroje a lidé pak po chirurgických zákrocích často umírají následkem infekcí.
Kromě autoklávu lze ale techniku použít i např. k výrobě pitné vody z odpadních vod nebo k odsolování vody.
Práce byla publikována v Proceedings of the National Academy of Sciences.
Zdroj: Phys.org
