Chemik Michael Dickey vysvětluje, že nová paměť svými fyzikálními vlastnostmi připomíná želé – nebo by se dala dokonce přirovnat i ke konzistenci lidského mozku. Prototypy zařízení dosud nebyly optimalizovány pro nějakou významnější paměťovou kapacitu, šlo pouze o funkčnost v prostředí nepřátelském tradiční elektronice. Paměti byly vyvinuty pomocí kapalných slitin galia a india, které byly impregnovány do vodních gelů. Kompatibilita s prostředím živého organismu umožňuje využít těchto zařízení potenciálně např. jako senzorů v biologických systémech.
Základem paměti je funkčnost memristoru (viz související články). Nula a jednička se reprezentují podle vodivosti, přičemž iont použitý jako základ systému je schopen mezi těmito stavy přepínat. Vodivost iontu závisí na tom, zda je právě v oxidované nebo redukované podobě, což lze snadno měnit otáčením polarizace elektrod. Samotná struktura gelu je přitom stále vodivá, nicméně i s ní si lze hrát, když se do gelu z jedné strany kovové slitiny přidají polymery, které ji budou ovlivňovat.
Článek o výzkumu vyšel v časopisu Advanced Materials.
Zdroj: Sciendedaily
