V posledních letech proto probíhá vývoj tzv. superkondenzátorů.
Tým, který vedl George Grüner z University of California v Los Angeles nyní překonal další metu, když se mu takový superkondenzátor podařilo vytisknout. Z toho mj. vyplývá, že zařízení je velmi tenké – další plus pro použití v mobilních zařízeních. Jako podklad posloužila matrice z polymeru a vlastní funkčnost zajistily vytištěné uhlíkové nanotrubičky. Dva takové filmy mohou hrát roli elektrod, když se mezi ně dá vrstvička elektrolyt v podobě gelu – tuto roli se hrál vodný roztok kyseliny fosforečné a jiný ve vodě rozpustný polymer.
Hustota výkonu superkondenzátoru je 70 kilowattů na kilogram, hustota energie je 9 watthodin na kilogram jeho hmotnosti, což výrazně převyšuje modely dnes dostupné na trhu. Nevýhodou zatím je, že tento kondenzátor má relativně velký vnitřní odpor. Pokrok ovšem probíhá i na poli vývoje nových baterií (viz také článek Vědci z MIT umí Li-on baterie nabít za pár sekund), takže si ještě počkáme, jaká technologie se nakonec prosadí.
Zdroj: NewScientist
