Avšak během komerčního využívání vesmíru rozvinou Spojené státy schopnost používat pro práci ve vesmíru roboty a lidi budou potřebovat jen pro nejnáročnější a složitou práci. Vytvoří se dobře zajištěná infrastruktura, která poskytne Americe značné výhody v začátcích využívání vesmíru.
Spojené státy budou chtít své výhody ve vesmíru využít, aby mohly posílit svou nadvládu na zemském povrchu, proto začnou stavět na této infrastruktuře. Postupně upustí od nákladné a neefektivní strategie, kdy vysílaly těžce ozbrojené oddíly v benzinem poháněných vozidlech tisíce mil daleko, aby se někde mocensky prosadily. Namísto toho vytvoří systém nadzvukových letounů bez lidské posádky, které budou mít základnu na americké půdě, ale budou řízeny z vesmírných velících center na geostacionární oběžné dráze nad potenciálními cílovými regiony – budou to základny, které nazývám „bitevní hvězdy“ a nemám pro to žádný jiný důvod, než že se mi takový název líbí.
V polovině jednadvacátého století budou nadzvukové letouny a střely dosahovat rychlosti desetkrát vyšší, než je rychlost zvuku, a urazí asi osm tisíc mil za hodinu. Střela umístěná na Havaji bude schopná zasáhnout loď v pobřežních vodách Japonska nebo tank v Mandžusku během půl hodiny. Spojené státy také vyvinou (v naprosté tajnosti, neboť stále ještě budou platit smlouvy z minulého století) ničivé střely, které vypálí z vesmíru a zamíří vysokou rychlostí na pozemní cíle. Pokud by bylo zapotřebí zasáhnout velkým množstvím výbušnin přesný bod v přesný okamžik – to vše s pomocí tajných zpravodajských služeb na základnách ve vesmíru –, dokázala by tato vesmírná základna vést bitvu z vesmíru automaticky i v případě, že by byla odříznuta od pozemní komunikace.
Bitva v jednadvacátém století se neobejde bez naprosto dokonalé komunikace. Při vymýšlení strategie válek řízených z kosmu bude nejdůležitější přenos prvotního rozkazu kontrolního zařízení do vesmíru. Pozemní kontrolní centra jsou zranitelná. Než se v kosmu zachycený obraz přenese přes řadu satelitů na Zem a následně je odeslán rozkaz systému nadzvukových zbraní, uplyne mnoho vteřin. Nejdůležitější je, že čím víc mezikroků existuje, tím větší je možnost selhání, a nepřítel může příslušný signál zničit. Nepřítel by také mohl zaútočit na pozemní kontrolní centra, přijímače a vysílače. Pro zničení signálu bude existovat značné množství technologicky nenáročných řešení, pokud však bude možné umístit velící centra do vesmíru, budou vnímána jako bezpečnější a trvalejší, schopná nerušené komunikace a vybavená zbraněmi a personálem.
Většina vědeckých vynálezů, které se využijí v těchto systémech, je dnes ještě v plenkách. Avšak v polovině jednadvacátého století budou online. Teď se na okamžik zastavíme. Vyprávím vám realisticky, jak bude vypadat technologický svět… Nepíši zde o sci-fi seriálu Battlestar Galactica. Tyto předpovědi jsou podložené skutečnou technologií, spolehlivými idejemi o budoucí technologii a reálným plánováním války.
Základny umístěné ve vesmíru budou mít dokonalé senzorové vybavení, jakož i elektronickou a signální výzvědnou službu na palubě a na oběžné dráze další základny, od nichž budou získávat údaje. Uvidí povrch Země s mimořádnou přesností a budou schopné vyslat útočný nadzvukový letoun, kdykoliv bude zapotřebí – útoky budou schopné zasáhnout cíle opakovaně během několika minut. Dokážou zaútočit na skupinu lidí rozmisťující výbušniny podél silnice nebo na flotilu, která vyplouvá na moře. Když je dokážou zaměřit a spatřit, budou schopné na ně i zaútočit.
Informace čerpám z konstrukčních projektů pro třicátá léta jednadvacátého století a jsem přesvědčen, že budoucí plány Spojených států budou vyžadovat vytvoření systému tří bitevních hvězd.
…
Každá bitevní hvězda bude schopná používat jak senzory na palubě, tak i vzdálené senzory, které obíhají kolem Země, ale mohou se zastavit a sledovat cíle delší dobu a monitorovat a v podstatě to budou zbraně namířené na hlavy obou zemí. Nejdůležitější však bude, že dokážou během okamžiku neproniknutelně zablokovat zvolený stát. …
Přestože se nové kosmické systémy budou plánovat ještě mnoho let, budou vyneseny na oběžnou dráhu kolem Země poměrně brzy. Kolem roku 2040 přijde rozkaz pro jejich rychlé rozmístění a v druhé polovině desetiletí budou tyto systémy plně funkční – řekněme do roku 2047, čistě teoreticky. Rozmístění v kosmu bude vycházet z předpokladu, že bitevní hvězda je nezranitelná a že žádná jiná země není schopná na ni zaútočit a zničit ji. Tento předpoklad byl Spojenými státy stanoven už dříve – a týká se bitevních lodí, mateřských letadlových lodí a tajných bombardérů.
Ve třicátých letech jednadvacátého století spustí Spojené státy poměrně zdrženlivý a klidný program pro komerční využití vesmíru, přičemž se soustředí zejména na výrobu energie. Do poloviny čtyřicátých let tento vývoj do určité míry pokročí, ale bude nadále vydatně dotován vládou a nebude v žádném případě laciný.
Tento text je úryvkem z knihy:
George Friedman: Příštích 100 let – Předpověď pro jednadvacáté století
Argo a Dokořán, 2010
O knize na stránkách vydavatele
